jeho. L7,4 A oni, když přišli k Ježíšovi, prosili sú ho pilně řkúce, žeť jest hoden, aby jemu to učinil, L7,5 nebť miluje národ náš a školuť jest nám ustavil. L7,6 A Ježíš bral se jest s nimi, a když již nedaleko byl od domu, poslal k němu centurio přátely a řka: „Pane, netrudiž se, neboť nejsem hoden, aby všel pod střechu mú, L7,7 a protoť sem i sám se za nehodného položil, abych přišel k tobě, ale řciž slovem a budeť uzdraven služebník muoj. L7,8 Nebo i já jsem člověk pod mocí ustavený, maje pod sebú rytieře, a diem tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Poď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.“ L7,9 To uslyšav Ježíš, podivil se jest, a obrátiv se k těm zástupóm, kteří za ním šli, vece: „Zajisté pravím vám, že v lidu israhelském tak veliké viery nenalezl sem.“ L7,10 I vrátivše se ti, kteříž posláni byli, do domu, nalezli sú služebníka, kterýž byl nemocen, zdravého.
L7,11 I stalo se jest potom, šel jest do města, které slove Naim, i šli sú za ním učedlníci jeho a zástup veliký. L7,12 A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý nesen bieše ven, syn jediný matky své, a ta vdova bieše, a zástup města mnohý s ní. L7,13 Kterúžto když uzřel Ježíš, milosrdenstvím hnut jsa nad ní, vece jie: „Neplačiž!“ L7,14 A přistúpiv dotekl se jest mar. Ti pak, kteří sú nesli, stali. I vece: „Mládenče, toběť pravím, vstaň!“ L7,15 A povstav sedl jest, jenž bieše umřel, i poče mluviti. I dal jej mateři jeho. L7,16 I podjala jest všecky bázen a velebili sú boha řkúce, že prorok veliký povstal mezi námi a že buoh navštievil jest lid svój. L7,17 I vyšla jest ta řeč o něm po všie Judí i po všie vuokol krajině.
L7,18 A zvěstovali sú Janovi učedlníci jeho všecky věci tyto. L7,19 I povolav Jan dvú učedlníkóv svých, poslal je
