protože jest mne pomazal, abych kázal chudým, poslal mne uzdravovat skrušené srdcem, L4,19 abych zvěstoval jatým propuštěnie a slepým viděnie, abych vypustil zlámané, aby byli prosti, a kázal léto vzácné páně a den odplacenie. L4,20 A když zavřel knihy, vrátil služebníku i posadil se. A všech oči v zboru biechu patřiece naň. L4,21 I vece k nim, že dnes naplnilo se jest písmo toto v uších vašich. L4,22 A všickni jemu svědectvie vydáváchu a diviechu se slovóm milosti, kteráž sú pocházela z úst jeho, a praviechu: „Však tento jest syn Jozefóv.“ L4,23 I vece: „Ovšem poviete mi toto podobenstvie: Lékaři, uzdrav se samého!“ I vecechu jemu: „Kterak mnohé skutky tvé slýchali sme v Kafarnaum, učiň zde také v své vlasti.“ L4,24 Odpověděl jest: „V pravděť pravím vám, že žádný prorok nenie vzácen u vlasti své. L4,25 Neboť v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo jest ve dnech Eliášových v lidu israhelském, kdyžto zavřieno bylo nebe za tři léta a za šest měsiecóv, když se byl stal hlad po vší zemi, L4,26 a k nižádné z nich nenie poslán Heliáš, jediné do Sarepty sidonské k ženě vdově. L4,27 A mnoho malomocných bylo v lidu israhelském za Helizea proroka, a nižádný z nich nenie očištěn, jediné Naaman syrský.“ L4,28 I naplněni jsú všickni v zboru hněvem, ty věci slyšiece. L4,29 A vstavše vyvedli jej ven z města a vedli jej až na vrch hory, na niežto bylo město jich vzděláno, aby ho dolóv sstrčili, L4,30 ale on jda prostředkem jich, ušel jest jim.
L4,31 I sstúpil do Kafarnaum, města galilejského, a tu učieše je v sobotu. L4,32 I diviechu se učení jeho, nebo jest v moci byla řeč jeho.
