budeť vám odměřeno.“ L6,39 I pověděl jim i podobenstvie: „Zdaliž muož slepý slepého vésti? Však oba do jámy upadneta. L6,40 Nenieť učedlník nad mistra, ale dokonalýť každý bude, bude li jako mistr jeho. L6,41 I což vidíš mrvu v uoku bratra svého, ale břevna, kteréž jest v oku tvém, neznamenáš? L6,42 A kterak muožeš řieci bratru svému: Bratře, nechať vyvrhu mrvu z oka tvého, a sám v oku svém břevna nevidíš? Pokrytče, vyvrz najprvé břevno z oka svého a tehdy prozříš, aby vyňal mrvu z oka bratra svého. L6,43 Nebť nenie dřevo dobré, kteréť činí ovoce zlé, ani dřevo zlé, čině ovoce dobré. L6,44 Každé dřevo po ovoci svém bývá poznáno. Neb nezbierají s trnie fíkóv ani s chrastí sbierají vinného hroznu. L6,45 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynášie dobré a zlý člověk ze zlého pokladu vynášie zlé. Neb z hojnosti srdce usta mluvie. L6,46 I co mi řiekáte: Pane, pane, a nečiníte, cožť pravím vám?“
L6,47 „Každý, kto přicházie ke mně a slyší řeči mé a činí je, ukážiť vám, k komuť by podoben byl. L6,48 Podobenť jest člověku, který stavie duom a ješto jest vkopal hluboko a položil základy na skále. A když se stala povodeň, řítila se řeka na duom ten, a nemohla jest [jím]text doplněný editorem[111]jím] eam lat. hnúti, neb jest byl založen na skále. L6,49 Ale ktož slyší, a nečiní, podoben jest člověku, ješto stavie duom svój na zemi bez základu, na kterýžto řítil se jest potok, a ihned jest padl. A stalo se jest obořenie domu toho veliké.“
VII.
L7,1 A když naplnil všecka slova v uši lidu, všel jest do Kafarnaum. L7,2 Centuriona pak jednoho služebník, zle se maje, k smrti se blížil, jenž bieše vzácný jemu. L7,3 A když uslyšal o Ježíšovi, poslal k němu staršie z Židóv, prose, aby přišel a uzdravil služebníka
