k nim: L14,26 „Jestliže kto jde ke mně a nemá v nenávisti otce svého i mateře i ženy i synóv i bratří i sestr a ještě i života svého, nemóž býti mým učedlníkem. L14,27 A kto jde po mně a nenese kříže svého, nemuož býti mým učedlníkem. L14,28 Nebo kto z vás, chtě stavěti věži, zdaliž nepočítá prvé nákladóv sedna, kterých jest potřebie jemu, móž li je mieti k dokonání, L14,29 aby kdy by položil základ, a nemohl dokonati, všickni, kteří by viděli, nepočali se posmievati jemu L14,30 řkúce, že tento člověk počal stavěti, a nemohl jest dokonati? L14,31 Nebo který král chtě jeti, aby bojoval proti jinému králi, zdaliž nepomyslí prvé sedě, moh li by s desieti tisíci potkati se s oniemno, který se dvadceti tisíci jede proti němu? L14,32 Jinak an ještě daleko táhne, pošle poselstvie k němu, žádaje těch věcí, které jsú ku pokoji. L14,33 Takť jest i každý z vás, kto se neodpovie všech věcí, kterýmiž vládne, nemóžť býti mým učedlníkem. L14,34 Dobráť jest suol. Pakliť suol zmařie, čím bude osoleno? L14,35 Ani do země, ani do záchoda se nehodí, ale vyvržena bude ven. Kto má uši k slyšení, slyšiž.“
XV.
L15,1 I přibližováchu se k němu zjevní i tajní hřiešníci, aby slyšali jej. L15,2 I reptali sú mistři a zákonníci řkúce, že tento hřiešníky přijímá a jie s nimi. L15,3 I povědě k nim podobenstvie toto a řka: L15,4 „Který z vás člověk, ješto má sto ovec, a jestliže ztratí jednu z nich, však nechá devadesáti devieti na púšti a jde k té, kteráž jest zahynula, dokudž by jie nenalezl? L15,5 A když nalezne ji, vloží na ramena svá raduje se. L15,6 A přijda domóv, svolá přátely a súsedy řka jim: Spoluradujte se se mnú, nebť sem nalezl ovci svú, kteráž byla zahynula. L15,7 Pravímť
