[9v]číslo strany rukopisunapsal. Co jest bylo a bude, všemu rychle konec bude. Nebo svět zahyne a žádost jeho s ním. Protož což rychle pominúti má, i kto toho múdrý hledati tbá. Jakož o tom svatý Bernart píše: I proč poklady hromáždí kto na zemi, poněvadž obé spolu rychle pomine. I ten, ktož shromáždil, i to, co shromážděno. Protož ty, člověče, kterého užitku očekáváš na světě, jehož užitku pád a konec smrt? Aby tomu srozuměl a na budúcie věci pamatoval. A Petrus Blesenský takto die: Sláva světa lživá, kteráž své milovníky zklamává. Neb cožkoli buď přítomného dává, neb budúcieho slibuje, všecko se vniveč obrátí a jako voda splyne. Protož pohleď pilně na to, kterak křehký a lživý a marný jest svět i sláva jeho, kteréž žádáme. I proč nezhřěšíš tiem brzce, což shynúti má rychle a hořce? Zdali neznáš světa lstivého, jeho velmi zlobivého! A však on mečem hrozné smrti vešken stuoně musí zahynúti. Již nynie podlé pořádku předních věcí má se povážiti toho, kterak památka smrti člověka přivodí ku pokání. Najprvé se to okazuje zjevně na oněch ninivitských, když jim Jonáš prorok smrtí pohrozil, kterak sú pokánie činili. A svatý Jan Křtitel radu dával hřiešným řka: Čiňte hodné skutky pokánie, neb sekera k kořenu přiložena jest. Toť jest ta sekera, smrt naše, kteráž všecky podtíná. Jakož prorok die: Když jest je zabíjel, hledali sú jeho a navracovali se, totiž ku pokání. A svatý Ambrož die: