[8v]číslo strany rukopisuA že všecky byly marné. Nebo také Eklesiastes svědčí, že všecky věci poddány sú marnosti. Takže zajisté marné sú všecky věci i každé zvlášť, marnost jest zajisté život náš i všecko stvořenie. Nebo David v žalmě die: Všeliká marnost každý člověk živý. Ty se pak domnieváš, že živ dlúho budeš. A že těmito časnými věcmi za dlúhá léta v rozkoši budeš vládnúti. Ne tak, najmilejší. Neb člověk marnosti podobný učiněn jest, dnové jeho jako stien pomíjejí. Již vidíš, že dnové tvoji krátcí. A biskupstvie tvé vezme jiný. A protož die Kato: Dlúhých časuov jistotu neslibuj svému životu. Neb kdež koli puojdeš, smrt vždy v patách viděti budeš. Protož kdy by dobře pohleděl na to a řeči tyto ušima, srdcem přijal, raději by měl řéci: Beru se, abych umřel. Ač by sem[b]sem] ſe dlúho měl živ býti, a snad jest tento den muoj poslední. Beru se, abych umřel. Pomni také, co jest onomu ve čtení svatého Lukáše pověděno: Blázne, této noci diáblové požádají duše tvé od tebe. A co si shromáždil, komu se to dostane[c]dostane] doſtanee? Protož beř se, aby umřel! Beř se jist sa, že rychlé jest složenie stánku tvého, a mysl sobě, jako by již mrtev byl. Poněvadž jistě vieš, když pak koli že umřieti musíš, potup časné věci, kteréž hned bez odtahu, ač nerad, ale musíš vopustiti. Jakož o tom jeden poeta napsal tyto veršíky: Mnohá zemská jměnie, rozličného zbožie vladenie, domuov vysokých stavenie, se vší rozkoší pokrmuov, krásné a měkké posteli, ubrusy, koflíky čisté k tvé vuoli.