[11r]číslo strany rukopisumalú chvíli okáže a ihned zmizie, takto die: Život tento jest život pochybný, život slepý, život biedný, kterýž vlhkosti ztučňují, bolesti zhubeňují, horkosti vysušují, povětřie jemu nemoc přivodí, pokrmové tlustost dávají, hlad vysušuje, veselé osvobozuje, zámutkové kazí, péče mnohé sužují, svoboda a štěstie oslepuje. Bohatstvie povyšuje, chudoba snižuje, mladost zrost dává, starost skloňuje, nemoc kazí, zámutek zdravie ujímá. A naposledy smrt všecken umoří a všemu veselí konec učiní. Tak že když přestane býti, jako by nikdy nebyl. A toť jest Šalomún v knihách Múdrosti pověděl: Krátký a s teskností je čas života našeho. Z ničehož narozeni sme a potom budem, jako bychom nebyli. Stien zajisté pomíjející jest čas náš. Pomineť život náš jako šlépěje oblaku a jakožto mlha se rozpustí, kteráž od slunce zahnána bývá a od horkosti jeho obtiežena. A Job v svých knihách: Aj, krátká léta pominuly sú a beru se stezkú, po kteréž se nenavrátím. A jinde die: Dnové moji rychlejší sú byli běhúna. Pominuli jsú jakožto lodie jablka nesúce. A jakožto orlice k pokrmu letiece. A jinde opět die: Dnové moji rychle sú pominuli a stráveni sú beze všie naděje. Pomniž na mě, milý Bože, nebo vietr jest život muoj. A nenavracej se oko mé, aby vidělo dobré věci, ani zrak člověčí uč mě. O tom jeden poeta tak napsal: Plátno tkadlec přetrhne, spěšnějie smrt nás odsud zdvihne, nebo ve dne, i také v noci, vždy ujímá našie moci. Protož nezapomínaj nikdy toho, že větru podobný věk každého, jenž nemešká rychle minúti