[11v]číslo strany rukopisua okamženie s světa shynúti. Aj, kterak krátký, neustavičný a padúcí jest život náš! Jakož die Eklesiastes: Počet dnuov lidských najviec sto let, ale i ten počet jest v prodlení času umenšen jest. Jakož die David v žalmě: Dnové života našeho sedmdesáte let a někdy v silnějších neb mocnějších osmdesáte let. By pak i sto let bylo, zdali to jest dlúhý čas, nébrž podobnějie muož slúti okamženie nežli čas, poněvadž také tisíc let před očima Božíma jest jako den včerajší, kterýž jest pominul, přešel jako stien. Jistě, jistě, tento náš život krátký jest, plzký, muka a bolest a netolik máme vážiti jeho krátkost, ale také velikú jeho nejistotu, nebo nevieme dne ani hodiny. Ale když by řekli pokoj a svoboda, tehdy náhle přijde zahynutie a snad ten den dnes a neb zítra přijde. Jakož jeden poeta die: Ó, jaká jest jeho jistota, budem li živi mnohá léta! A ty nevieš, zdali zítra smrt tě schytí. A protož Izaziáš prorok: Zpósob duom tvój, nebo umřeš ty a nebudeš živ. A opět jinde die: Přestřižen jest jako od tkadlce život náš, když sem počínal býti, podťala jest mě. Nebo když sem počal najprvé živ býti, hned sem[3]v textu slovo „sem“ dvakrát se počal k smrti přibližovati. Jakož v knihách Múdrosti o tom psáno stojí. My, jakž se narodíme, ihned přestáváme býti. A k témuž die Seneka: Na každý den mřeme, neb na každý den částka našeho života se ujímá. A protož, co jiného jest život náš než nějaký běh a neb jitie k smrti. A protož hodně se přirovnává orloji