[7v]číslo strany rukopisujeho, sstúpil jest do nízkostí zemských, nebeských věcí zapomenul jest, pro zemi se sváří, pro zemi bojuje, pro zemi se na moři plaví, pro zemi obcházie. A častokrát pro zemi sem i tam po nie chodí, pracuje s teskností, aniž přestává od toho, dokudž se nenavrátí v matku svú, odkudž jest vzat, totižto v zemi, řka: A aj, já se beru cestú všelikého těla. A protož jsúc hnis, jsúc bláto, jsúc věc mrzká, pomni na to, proč tělo pýchá tuto, když lehne, odkud jest vzato. Druhé činí památka smrti, aby člověk všecky věci potupil a za nic se položil. Toho potvrzuje svatý Jeroným v jedné předmluvě řka: Lehce potupí všecky věci, ktož vždycky na to pomní, že má umřieti. Nebo žádost očí potupena bývá, když kto myslí na to, že má tudiež všecko opustiti a od toho odjíti. Žádost těla potupena bývá, když kto myslí na to, že má tudiež všecko opustiti a od toho jíti. Žádost těla potupena bývá, kdy kto myslí na to, že tělo jeho velmi brzce v pokrm červuom bude dáno. Pýcha života potupena bývá, když kto myslí v srdci váží, že ten, kto chce býti nad jiným položen, bude pod nohy všech lidí. A protož die svatý Jeroným v epištole k Cypriánovi: Pomni na smrt tvú, a nebudeš hřešiti. Ktož na každý den pomní, že má umřieti, ten potupuje časné věci, pospiechaje k budúcím. Jako Ezau, porozuměv, že jemu smrt nastává, lehce potupil jest zemské věci. Jakož v knihách Genesiscizojazyčný text psáno stojí: