[8r]číslo strany rukopisuAj, umierám, co mi prospěje prvorozenstvie! A Isiodorus die: Chceš li býti pokojně živ, nic světa nežádaj, vždycky odpočinutie mysli mieti budeš. Jestli že péče tohoto světa od sebe odvržeš, odvrz také od sebe každú věc, kterúž by úmyslu dobrému překaziti mohl. A buď umrlý světu a svět tobě, na slávu světa jako mrtvý vzhlédaj, od zpuosobu tohoto života jako mrtvý se odděl. Jako již pohřebený neměj péče o světu, jako již s světem rozdělený vyčisť se ode všech světských věcí. Živ sa, potup to, čehož po smrti mieti nebudeš moci. Ještě k témuž die Seneka: Nic tak neprospievá k uskrovnění a k potupení časných věcí jako časté myšlenie o krátkost života a o tohoto času nejistotě. Protož, najmilejší, dokudž živ si, vší pamětí mysl, že máš umřieti. Nebo se čte o jednom velmi učeném člověku, kterýž se byl dal v světské marnosti: Uslyšel jednú v kostele na jitřní, ano čtú o dlúhém věku starých otcuov. A vždy o každém na konci, že umřel jest. I myslil o tom, že se jemu též přihodí, by nevieš jak dlúho živ byl, i potupil jest svět a dal se do zákona kazatelského, kterýžto jest učiněn dokonalý mistr Písma svatého. A člověkem veliké svatosti. Ó, kterak jest ten měl dobře před očima slova Eklesiastika: By mnoho živ byl let člověk a vždycky u veselí, máť zpomínati na temný čas a na dlúhé dni, kteříž když by přišli trestati, budú předešlé časy z marnosti, zajisté v den smrti okážeť se marnost a marnosti marnost.