Synu, pomni na budúcie věci, a na věky neshřešíš! Tato řeč jest napsána v knihách Eklesiastiku v 7. kapitule. Protož die svatý Augustýn, že viec se má každý člověk varovati hřiechu mrzkosti než všelikých muk velikosti. Protož poněvadž budúcích věcí poznánie a o nich časté pamatovánie od hřiechu nás odtrhuje a s ctnostmi svatými nás spojuje a ve všelikém dobrém skutku nás zdržuje, utvrzuje. Protož vdechnutím Boží milosti o těch budúcích věcech, totižto které sú a kolik jich jest, nětco napsati sem umienil i o každé věci obvlášť řečmi, duovody i příklady vypraviti. Protož znamenati máme, že ty věci budúcie jsú čtyři od svatých vypsané. Jakož se to z řeči svatého Bernarta světlé v jednom kázaní, kdež takto die: Ve všech skutciech tvých pomni na budúcie věcy tvé, kteréžto věci čtyři sú, totižto smrt tělesná, súd poslední hrozný, peklo horúcie a nebeská radost. Co jest strašlivějšieho smrti? Co hroznějšieho súdu poslednieho? Co nesnesitedlnějšieho pekla? Co utěšenějšieho královstvie nebeského? Toť sú čtyři kola toho vozu, na kterémž duše vezena bývá do nebeské radosti. Toť sú ty čtyři věci, kteréž zbuzují duch člo[1v]číslo strany rukopisuvěka, aby potupě všecky věci světské, navrátil se k Stvořiteli svému. Protož slušné jest a užitečné, aby ty věci jmieny byly v ustavičné paměti. Jakož tato řeč počatá napomíná řkúci: Pomni na budúcie věci, a na věky neshřešíš! Protož ty věci váže jeden dobrý člověk, aby je často před očima měl a v ustavičné paměti. Tyto veršíky složiv, často je řiekal. Čtyry věci sú, kteréž v srdci svém složil sem pilně. Smrt má, súd Boží, noc pekelnie, světlo nebeské. Poněvadž tehdy všecek zpuosob těchto knižek každého člověka k tomu usiluje přivésti, aby budúcích věcí pilná pamět v jeho srdci byla vytištěna, tehdy slušné jest i podobné, aby to sepsánie Knížky srdečné jméno měly. Prvnie věc budúcie jest tato. Prvnie zajisté z těch posledních věcí a budúcích, ješto pamět od hřiechuov odtrhuje, jest smrt časná. O tom svatý Bernart takto píše: Najvětšie múdrost jest ustavičná pamět smrti. Když jí bude člověk vždycky s sebú nositi, kudyž puojde, na věky hřešiti nebude. Též svatý Augustýn v knihách svého napomínanie takto die: Nic tak člověka od hřiechuov neodtrhuje jako častá památka smrti. Nebo přivodí, aby se člověk ponížil a všecky věci potupě v pokánie vstoupil. Protož pravím, že smrti pamatovánie člověka přivodí ku ponížení. Neb die svatý Augustýn: Poznaj se člověk smrtelného a sniž povýšenie, nebo