[4v]číslo strany rukopisudošly sú mě. O takových Job takto pověděl jest: Proč nešlechetní živí sú v povýšení, zsíleni jsúc bohatstvím? Siemě jich trvá před nimi, přátel zástup a vnúčat před obličejem jich. Domové jich bezpeční sú a pokojní a nenie metly Božie nad nimi, vycházející jako stáda, maličcí jich a mláďátka jich těšie se hrajúce, držie buben a húsle a radují se v zvuku varhanuov. Vedú v dobrých věcech dny své a okamženie do pekla sstúpie. V. O.[1]nejisté čtení se zle rozšiřuje a bláznově obluzuje, ktož pro květ tohoto světa a marnú jeho útěchu kterýž se brzce zmize v pekelných mukách staví. Od Boha se koruny zbaví, by mu voliti bylo, tepruv by chtěl živ býti ve všie psotě. K vuoli Boží, netbaje na zemské zboží. Co prospějí pokladové zlata, když u Boha duše jatá dostane se do muk pekelních a temností zevnitřních, odkudž jest nelze vyjíti než navěky tam býti. Z těchto řečí znáti muožeš, že v tom bohatí před chudými nic napřed nemají. Nebo v knihách Múdrosti takto jest psáno: Jeden jest všem k životu vchod. A též je zase duostojný východ. A Job v 21. kapitule k témuž jest pověděl v těchto sloviech: Tento umierá silný, zdravý, bohatý a šťastný, střeva jeho plná sú tuku a mozkem kosti jeho svlažují se. Jiný pak umierá v hořkosti duše své, beze všeho zbožie, a však spolu v prachu odpočívati budú a červové přikryjí je. Viz, že bohatí s chudými jednostajnú účastnost v smrti mají. O tom ještě v Eklesiastiku v 5. kapitule jest napsáno: Všelikého duostojenstvie moci jsú krátkého života, dnes králem a