[10r]číslo strany rukopisuBěda mně, nebudu li plakati hřiechuov mých! Běda mně, nepovstanu li o puolnoci, abych se před tebú vyznal! Běda mně, učiním li lest bližniemu svému! Běda mně, nepoviem li pravdy, nebo již sekera k kořenu jest přiložena! Činiž, kto muož, užitek milosti a pokánie, přítomenť jest pán, aby se ptal na užitek života. Job také znamenav krátkost tohoto života, volil sobě radějie zde trpěti nežli po smrti nadarmo a bez užitka se káti. Jakož sám o tom pověděl: Krátkost dnuov mých skoná se rychle. Protož ponechaj mne maličko, ať popláči bolesti mé dřieve, nežliť pójdu, odkovadž se nenavrátím, do země tmavé, přikrytu mrákotú smrti. Jistě čas tohoto života jestiť velmi krátký. O němž Job die: Krátcí sú dnové člověčí. A svatý Pavel k Korintóm: Čas zajisté krátký jest, a protož mnohem by lépe bylo krátce a lahce strpěti nětco maličko zde nežli potom bolest trpěti a neužitečně se káti na věky věkóm. Jakož die svatý Augustýn: Lepšie jest malá hořkost v ustech nežli muka věčná v střeviech. Ještě o krátkosti života die svatý Augustýn: Život člověčí vešken krátký od mladosti až do najstaršieho věku. Adam první člověk by byl ještě živ až dosavad a dnes teprv umřel, co by jemu prospěla dlúhost života? Zajisté nic. Ale mohl by řieci: Aj, již sou pominuli mi časové života mého uplynulí. I co prospěje tomu člověku, by byl živ do stého věku, po[10v]číslo strany rukopisuněvadž