do[12v]číslo strany rukopisubrém skutku, kterýž vždy myslí o svém konci. Protož, najmilejší, o každém dni máš to mnieti, jako by již měl poslední býti, vždycky na to pamět maje, z potřeby se umřieti znaje. Protož ktož zdravého rozumu užívaje popatří na krátkost a na velikú nejistotu tohoto života biedného a na blízkost smrti přicházející a že léta naše jako pavúk se změnie a dnové naši jako dým pominú a že člověk narozený z ženy krátký čas živ jest, kterýžto jako květ vyjde a spadne a jako stien pomine, i kto tyto věci v mysli své rozváží a očima, srdcem na ně pohledí, i dá se tak diáblu svésti a životu svoditi, že se káti netbá tento krátký čas a maličkú hodinku, ješto jako okamženie mine, žádný zajisté toho neobmešká, jediné ten, kohož jest konečně zlost jeho oslepila. Ó, jak veliké muky pro netbanlivost svú takoví dojdú! Jakož die svatý Pavel k židóm: Ó, kterak ujdem pomsty, jestli že takového zanetbáme spasenie! A svatý Efrém die: Najmilejší, jestli že tohoto krátkého zanetbáme, žádné ovšem výmluvy nebudem míti, kterú bychom okázali hřiechóm svým. Protož nechtěj krátkosti tohoto života zanetbávati, aby potom na věky věkóm neužitečně nemusil se káti. Protož pospěš a nemeškaj, aby s bláznovými pannami vně zavřen nebyl. Jakož svatý Matúš napsal: Aj, ženich jde! A kteréž hotové byly, vešly sú s ním na svatbu, i zavřena jest brána. Na kterúž řeč svatý Řehoř takto mluví: Ó, by usta srdce té chuti počíti mohla, co by