milosti[6r]číslo strany rukopisuvosti, o lásce Mojžiešově, o síle Samsonově, o horlivosti Finees pro při Boží, o tichosti Davidově, o diviech Elizeových, o bohatství a múdrosti Šalomúnově, o kráse Apolonově a zpanilosti, vždycky každého konec s zámutkem uslyšíš a o každém, že umřel, najdeš. A tak čest, urozenie mravové, múdrost, zbožie, povýšenie žádného nemohú zdržeti, aby se nemusil v prach obrátiti. O tom Ovidius die: Všeliká věc toho hledá, odkud která počátek má, aby se navrátila k tomu, co prvé byla. Všecky věci, jakož k nětčemu přišly sú, a jako voda pominuly. Též i já biedný k ničemuž sem přišel a nevěděl sem. Neb dnové moji jako stien se nachýlili a jako seno usechl sem. Nebo člověk jest jako seno, kteréž brzo zektve a rychle zase spadne, nebo duch pomine jeho a nezuostane a nepozná viec miesta svého. Jakož Izaiáš prorok die: Všeliké tělo seno a všeliká sláva jeho jako květ polní. Uschlo seno a spadl jest květ jeho. I z čehož tehdy člověk pýchá, znaje počátek svój, že jest mrzký a z nízké věci a jako pytel plný nečistoty a smradu a naposledy červóm v pokrm dán bude? Jakož o tom die svatý Bernart: I z čeho pýchá člověk, jehož počátek v hříchu narozeném? Muka život usílé a nelze než umřéti, po člověku červi a po červiech smrad a ohyzdnost. Tak ne v člověka obrací se každý člověk. Protož pozoruj, ó člověče, počátku, prostředku i skonánie, a najdeš velikú příčinu k ponížení. Co myslíš, co pravíš, čím se činíš, však prach si a země. A Písmo die: Navrať se prach v zem,