[2v]číslo strany rukopisupočne bíti, každé tělo musí hynúti, před její mocí nebýváť vysvobozen muž, jak koli sa silen, všeť ona přemuože, nelzeť se vykúpiti. Ani v smlúvu vstúpiti, když se ona rozlítí. Žádnýť jie neudaruje, také službu zhrzuje, žádnýmť neodpustí, buď bohatý, nebo chudý. Tuť ona rovnost drží. Všudy všeť ona pořád holí, múdrý i učený, nenie žádný bezpečen před ní, každýť musí jíti. Neutekl před ní Kato múdrý ani Socrates dospělý, všecky jest přemohla. K témuž v Eklesiastiku v 2. kapitule: Umierá též učený rovně jako neučený. A Izaiáš prorok jest vykladač zákona, kde učitel malých jako by řekl: již nejsú. Ale jednostajným během s jinými pominuli sú. Viz a pozoruj a mnohé předešlé, zpomeň, kde jest Hektor, kde Julius, kde Alexander najmocnější, kde Eresis král najbohatější, kde Judas Machabejský a Samson najsilnější, kde Absolon najkrašší, kde Galienus lékař najdospělejší, kde Plato, kde Porfirius, kde Šalomún najmúdřejší, kde Tulius, kde Aristotileš najdospělejší, kde najučenější z poet Virgilius. Však všickni jakožto hosté a pútníci jednoho dne rychle pominuli sú a jeden z nich nezuostal, nebo v marnosti zhynuli sú dnové jich a léta s pospěšenstvím. Jakož die David v žalmě: že jako stien pomíjie člověk, dnes silný, zdravý a mocný ve všem, a zítra mdlý a nemocný a na zemi položený, a nebo nejistý a křehký jest nám život dán. A to se také ukazuje z odpovědi onoho mu[3r]číslo strany rukopisudrce Sekunda k otázce Adriana ciesaře o bytnosti a stavu člověka pověděné: Člověk jest sluha smrti, host města, a pocestný jda. Z těch věcí již pověděných jistě se nalézá, kterak křehký a padúcí i netrvalý jest život lidský, netoliko chudého, ale jakkoli bohatého a mocného, neb obecno jest umřieti. Smrt žádné neodpustí cti, všemť ona panuje, chudého i s králem zvěje, ve všemť drží rovnost, každý musí býti její host. Jakož Job ve 20. kapitule praví o bohatém a povýšeném: By pak vznesla se až k nebi pýcha jeho a chvála jeho oblakóv by dotýkala, naposledy jako lýno zhyne. A kto sú jej vídali, dějí, kde jest, jakožto sen uletěl a nenie nalezen, pominul jest jako viděnie nočnie. A v knihách Barucha v 3. kapitule: