svú stíhal jest jeho sedm dní i postihl jej na hóře Galaad. Gn31,24 I viděl jest ve spaních, an jemu die bóh: Varuj se, aby ničehož ostře nemluvil proti Jákobovi. Gn31,25 A již Jákob na hóře bieše rozpal stan. A když on dostihl bieše jeho s bratřími svými, na též hóře postavil jest stan Gn31,26 i řekl jest k Jákobovi: Pročs tak učinil, aby bez mého vědomie zavedl dcery mé jako jaté mečem? Gn31,27 Proč si bez mého vědomie utéci chtěl a neukázals mi, abych tě vyprovodil s radostí a s piesněmi a s bubny a s húslemi? Gn31,28 Nedopustil si mi, abych poceloval synóv mých a dcer? Bláznivěs učinil a nynie zajisté Gn31,29 móž ruka má navrátiti tobě zlé. Ale bóh otce tvého včiera řekl mi: Varuj se, aby nemluvil s Jákobem ničehož tvrdě. Gn31,30 Buď to, žes k tvým jíti chtěl a žádostiv tobě bieše dóm otce tvého, proč si ukradl bohy mé? Gn31,31 Odpověděl jest Jákob: Že sem s nevědomím tvým šel, bál sem se, aby mi násilím neodjal dcer tvých. Gn31,32 A že z krádeže mě treskceš, u kohožkoli nalezneš bohy tvé, zahuben buď před bratřími našími. Ptaj, nalezneš li co tvých věcí u mne, i otejmi. Ty věci řka nevědieše, by Ráchel ukradla modly. Gn31,33 A tak Laban všed do stanu Jákobova i Lie i obú dievek, nenalezl jest. A když byl všel do stanu Ráchel, Gn31,34 ana rychle skryla modly pod sedlem velblúdovým i sedla jest svrchu. A když hledal po všem stanu a nic nenalezl, Gn31,35 vece: Nehněvaj se pán mój, že před tebú povstati nemohu, neb podlé obyčeje ženského nynie mi se přihodilo. Tak zklamána jest pilnost hledajícieho. Gn31,36 A naduv se Jákob svárem, vece: Pro kterú vinu mú a pro který hřiech tak si se zapálil po mně Gn31,37 a přehledal si vešken nábytek mój? Cos nalezl ze všeho statku domu tvého, polož tuto před bratřími mými a bratřími tvými a suďte mezi mnú a tebú. Gn31,38 Proto XXti let byl sem s tebú, ovce tvé a kozy jalové sú nebyly, beranóv stáda tvého nejedl sem Gn31,39 ani polapeného od zvěři ukázal sem tobě. Já škodu každú navracovách, cožkoli krádežem zahynieše, ote mnes dobýval. Gn31,40 Dnem i nocí vedrem sem se pálil a mrazem, utiekáše spánie od očí mých. Gn31,41 Tak přes XXti let slúžil sem tobě v domu tvém, XIIIIte za dcery a šest [za]text doplněný editorem stáda tvá, proměnils mi desetkrát mzdu mú. Gn31,42 A kdyby bóh otce mého Abrahama a bázeň Izákova nebyla se mnú, snad nynie náha by mě pustil. Na trápenie mé a práci rukú mú vzezřel jest bóh a potresktal jest tebe včéra. Gn31,43 Odpověděl jest Laban: Dcery mé i synové i stáda tvá i všecky věci, kteréž vidíš, mé jsú. Což mohu učiniti synóm a vnukóm mým? Gn31,44 Protož poď a utvrďme slib, ať by bylo svědectvie mezi mnú a tebú. Gn31,45 Tehdy vzal jest Jákob kámen i zvedl jej na znamenie Gn31,46 a řekl jest bratřím svým: Přineste kamenie. Kteřížto shromáždivše, učinili sú kopec i jedli sú na něm. Gn31,47 Jejžto nazva Laban Kopec svědectvie a Jákob Hromada svědectvie, každý jích podlé zvláštnosti jazyka svého. Gn31,48 I řekl jest Laban: Kopec tento svědek bude mezi mnú a tebú dnes. A proto nazváno jest jméno jeho Galaad, to jest Kopec svědek. Gn31,49 Vzhlédni hospodin a suď mezi námi, když otejdeme ot sebe. Gn31,50 Budeš li trýzniti dcery mé a uvedeš li ženy jiné na ně, nižádný řeči našie svědek nenie kromě boha, jenž přítomen jsa hledí. Gn31,51 A řekl jest opět k Jákobovi: Aj kopec tento a kámen, kterýž sem zvedl, Gn31,52 svědek bude mezi mnú a tebú. Kopec, vece, tento a kámen buďte na svědomie. Minu li já jej jda k tobě, aneb ty mineš li mysle mně zlé, Gn31,53 buoh Abrahamóv a bóh Náchoróv suď mezi náma, bóh otce jích. Tehdy přisáhl jest Jákob skrze bázeň otce svého Izáka Gn31,54 a obětovav oběti na hóře, povolal jest bratří svých, aby jedli chléb. Kteřížto když sú jedli, zóstali sú tu. Gn31,55 Ale Laban v noci povstav, poceloval jest synóv a dcer svých a požehnal jím i vrátil se jest na miesto své.
XXXII.
Gn32,1 Jákob také odšel jest cestú, kterúž bieše počal, i byli sta jemu v cestu andělé boží, Gn32,2 kteréž kdy vidě, vece: Hradové boží jsú toto. I nazval jest jméno miesta toho Manaim, to jest hradové. Gn32,3 A poslal jest i posly před sebú k Ezau, bratru svému do země Seir vlasti Edom Gn32,4 i přikázal jest jím řka: Takto mluvte pánu mému Ezau: Toto die bratr tvój Jákob: U Labana byl sem pohostinu až do dnešnieho dne, Gn32,5 mám voly a osly, ovce a slúhy i dievky. A posielám nynie poselstvie ku pánu mému, abych nalezl milost před obličejem tvým. Gn32,6 Vrátili sú se poslové k Jákobovi řkúce: Přišli sme k Ezau, bratru tvému, a aj pospiecháť v potkánie tobě se čtyřmi sty mužmi. Gn32,7 I bál se jest Jákob
