On spytuje srdce i ledví (Jerem. 20). A ač pobožní manželé, kteří manželky své věrně milují, v těch jejich nebezpečenstvích na mysli své se trápí a fresují, o zdraví jejich pečují, však Bůh, kterýž srdce všech zná, Pán Kristus, kterýž ve všem pokušen jest, nejbedlivěji na jejich uzkosti patří a o ně pečuje, jejich bídy, upění, soužení zná, a netoliko dostatečně zná, ale je i počítá, jich čitedlnost má a nad nimi milosrdenstvím otcovským hnut byvá, neboť nemá srdce nelitostivé, ale právě otcovské, anobrž více než mateřské. (Izajáš 49). A kterak by jen ten nejvyšší o těhotné a šestinedělky pečliv býti neměl, poněvadž i práva v zákoně pro dobré jejich vydati ráčil? (3. Moj. 12. v 4. 5., 2. Mojžíš 21. v 22).

Těšte se, ó, ženy počestné, jistou přítomnosti boží, říkajíce s Davidem z žalmu 73: Podlé rady své veď mne, Bože, a potom v slávu přijmeš mne. Ač tělo i srdce mé hyne, však skála srdce mého a díl můj Bůh jest na věky. Říkejte s týmž Davidem z žalmu 46: Bůh jest utočiště naše i síla ve všelikém soužení, pomoc vždycky hotová, protož nebudeme se báti. Těšte se, že Bůh complexi, naturu, moc a sílu vaši dobře zná a na vás nic víc nevzloží, než což byšte snésti mohly. A vzloží-li na vás mnoho, pomůže vám nésti mnoho, ruku svou podloží a vás posilní, myslte, že křesťanky jste, že v Pána Krista vštípeny ste, onť váš ochránce bude. Těšte se, že po zarmoucení bude srdce občerstvení, posilnění, potěšení. David v žalmu 30. svědčí, že na kratičký čas trvá Hospodin v hněvě svém, že s večera pláč, a v jítře navrací se prospěvování. Nechce Bůh, aby těžkosti porodu trvaly deset let neb rok celý, ani měsíc, ani tejden, ale praví: Žena prý zámutek má, nebo přišla hodina její. Hodina ta smutná když odejde, radost mnohém delší z děťátka narozeného přijde. Poněvadž břímě Kristovo nesete a s Kristem učastnice zlého jste, s ním také učastnice věčného dobrého budete.