jakož na cestě umřela, tak i u cesty té jest pohřbena. Pro dalekost cesty jí Jákob při Hebronu v hrobích otců svých pohřbiti nemohl. Řekneš: Poněvadž bylo blízko Betléma, proč jest ji tam nesti a pochovati nedal? Odpověd: Svatí ani po smrti nechtěli se k modlářům přiměšovati, nebo tehdáž v Betlémě pohané byli, teprva po dvou stech letech lid boží, synové Izraelovi, tam se z Egypta dostali. Nemajíť tedy i těchto naších časů ženy přílišně sobě hořekovati, jestli by i ony s těmito svatými matronami vůli a řízení božímu podrobeny byly, mají mysliti, že Ráchel porodila u Efráty neb Betléma, a se těšiti, že ten,kterýž se v Betlémě svatý narodil, matron počestných všecky bolesti posvětil, aby nemohly nic škoditi jejich duši, a kterýž umírající Ráchel přítomen byl, ten posavad ctným rodičkám v sebe vzývajícím přítomen jest a přítomen býti slibuje. Ta všecka soužení nepocházejí od Boha hněvivého, jináče by Bůh tak nezsoužil ženy svaté, neumořil by byl Ráchel, ale místo radosti časné na čásek kratičký trvající chce dáti radost věčnou všem ženám pobožným, které by koli u víře a pobožnosti setrvaly do smrti.

V. Přede všemi pak věcmi ženy takové před oči sobě klásti mají ten svrchovaný a nejdokonalejší příklad syna božího a povážiti, jak on kruté a nejtěžší ne za svou, ale za naši příčinou muky a bolesti snesl, nebo z jeho těla krvavé krupěje až na zemi padaly. Žalostivě také jako člověk upěl, lkal, naříkal, že od Boha opuštěn jest, potom s největším křikem v bolestech největších, na kříži jsa přibit, duši svou vypustil. Taková Kristova utrpení, ty jeho bolesti, jakož za jiné, tak i za zdraví a spasení rodiček moc měly. Kristus svým utrpením i za hříchy ženské dosti učinil a jim jejich těžkého kříže posvětil, příčinu věčného jejich zatracení odňal a to spůsobil, aby smrt jakož jiných všech věrných, tak i rodiček křesťanských snesitedlnější