snesitedlnější byla a lehčejší. V největším svém sevření a kvaltování nemají zoufati, ale milostí boží se těšiti, Bůh zajisté jim obzvláštně slibuje přítomen býti.

Každý, kdo v svých utrpeních utrpení svého Spasitele sobě osvíceně ku paměti přivodí, všecko trpělivěji nese, cožkoli na něj Bůh vzložiti ráčí. Tak i ženy, když sobě v svých bolestech smrt, bolesti a muky nejtěžší Krista Ježíše připomínají, tedy je, byť jakkoli veliké byly, dobromyslněji snášejí. Věrný voják, když na rány věrného hejtmana svého patří, jsa sám zraněný, rány své ne tak cítí a bolest jejich mileji trpí.

VI. Že pak věrné ženy i usty se modlí i vnitřní lkání srdce o pomoc k Bohu vylevají, na tom nechť v jistotě ustrnou, že Bůh ta lkání i modlitby jejich netupí, ale je ochotně slyší a ku pomoci přispěje. David v žalmu 55. napomíná: Uvrz na Hospodina břímě (těžkosti) své a onť tě opatrovati (podpírati) bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. A ač kříž trpký, velmi dlouhý se býti zdá, však brzy a rychle míjí, jakož Pán Kristus u svatého Jana v 16. kapit. praví: Žena, když rodí, zámutek má, nebo přišla hodina její, ale když porodí děťátko, již nepamatuje na soužení pro radost, proto, že se narodil člověk na svět. A sv. Pavel v 1. listu k Korin. v 10. kap.: Věrnýť jest Pán Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaší možnost, ale spůsobíť s pokušením také i vysvobození, abyšte mohly snésti. A ač ne všecky rodičky hlasem křičí, ale z vnitřnosti srdce lkají, vzdychají, upějí, však to upění jejich v uších božích jest jako křik největší, neboť on má sluch bystrý, onť i uši stvořil, a kterak by volající slyšeti neměl? Slyšel Mojžíše, slyšel Annu Helkánovu, ješto jen usty hýbali, hlasu žadného nevypouštěli, slyšel a jejich lkání za křik největší u sebe měl. On dostatečně zná srdce našeho svírání.