hodinu zeveno svatému Patriciovi, že jest tu zvláštnie očistec. A ktož by ještě chtěl, v tělesenství jsa, do toho očistce vníti, netřeba by bylo jemu jiného očistce za hřiechy trpěti. A tak proto mnozí vendúc zase se nevracováchu. A kterým se bylo zase vrátiti, ti vendúc, od jitra až nazejtřie do jitra v tom očistci přebudúc, opět ven na svět vynidechu.
Potom po dlúhých časiech, když již svatý Patricius skončal, jeden člověk urozený jménem Mikulaus, rozpomenuv se na své těžké hřiechy, patnádcte dní, jakž obyčej bieše, postil se. A potom Bohu se poručiv, klíč od té jeskyně, kudyžto do očistce chodiechu, vzem, sobě otmekl i všel. A inhed naleze na straně jedny dveře, skrze něžto prošed, nalezl jednu kapličku, v nížto jedni mužíkové v řízách všedše počechu své hodiny pěti. A potom se na toho Mikulauše obrátivše, jemu řekli: „Buď ustavičen, neb tě hrozná diáblova pokušenie mají nadstúpiti.“ A když jich poče prositi, aby ho naučili, kterak se tomu brániti, k tomu ti mužíkové odpověděchu: „Pomni se, Mikulauši. A když tě které muky přemáhati budú, tehda inhed zavolej a řka: „Synu Boží, Jezu Kriste, smiluj se nade mnú, nad hřiešným.“ To řekše, ti mužíkové pryč jidechu a inhed se diáblé k němu přirazivše, počechu najprvé krásnú řečí jeho ponúceti, aby se zase vrátil, slibujíc jeho bezpečně domuov doprovoditi. A když jim Mikulaus povoliti nechtěl, v tu hodinu pojide hrozný hřmot, ano jedni diáblové řevú, mečie, vyjí tak neskrovně, jakž to se jemu zdáše, by se všechen svět potřásl. A inhed, nemoha té hrózy přetrpěti, zavolal, jakž byl naučen: „Synu Boží, Jezu Kriste, smiluj se nade mnú, nad hříšným.“ A jakž to vece, tak ta hruoza přesta a zatiem veden na jiné miesto a tu k němu mnozstvie hrozných diábluov přistúpivše, počechu naň volati a řkúce: „Azda mníš již, že jsi z našich rukú ušel, tepruv se tvé hoře i počne.“ V tu dobu jeden hroznej oheň před jeho očima vzplápola a diáblé, k němu
