přistúpivše, počechu hněvivě mluviti a řkúc: „Neučiníš li, cožť kážem, v tento tě oheň inhed uvržem.“ Jimžto, jakž brzo nepovolil, tak jeho inhed v uoheň uvrhli. Jenžto horkosti trpěti nemoha, opět zavola a řka: „Synu Boží, Jezu Kriste, smiluj se nade mnú, nad hříšným.“ Jakž to vece, tak ten oheň zhase. A opět jeho vedli na jiné miesto a tu uzřel, ano jedni lidé živí v uohni hořie a diáblé je horúcími řetězy až do kostí tepú. A druzí lidé po zemi se válejíc, žalostivě volajíc, tudiež biechu. A také jedni lidé nazí tudiež biechu, jimžto hadové a jedovaté žáby všecky jich údy trhajíc kúsáchu a z hroznú bolestí jich třeva z nich vláčiechu. A když tu také Mikulauš diáblóm nepovolil, v ty muky jeho uvržechu. Jichžto muk strpěti nemoha, opět zavola a řka: „Synu Boží, Jezu Kriste, smiluj se nade mnú, nad hřiešným.“ A jakž to brzo vece, tak ty muky přestachu.
A opět odtad na jiné miesto veden, tu uzřel, ano jedni lidé na veliké pánvi pražie a jedno kolo velmi veliké, plamennými klikami zřiezené, na nichžto mučí lidi, za hrdlo, za ruce i za nohy visiechu. A to se kolo tak s nimi prudce točieše, jakož nic jiného než ohnivá kúle se vidieše. A tudíž uzřel jeden veliký duom, v němžto bieše mnoho propastných jam, a v nich uzřieše měd, čistec, olovo. A tu rozliční lidé rozličné muky trpiechu. Někteří za jednu nohu, druzí za obě noze až do kolenú, někteří až do břicha, někteří až do prsí, někteří až do očí. V něžto muky když jeho ďáblé uvržechu, poče opět volati a řka: „Synu Boží, Jezu Kriste, smiluj se nade mnú, nad hříšným.“ A inhed ty muky přestachu. Odtad veden na jiné miesto, tu uzřel jednu hroznú propast, z niežto dým a smrad přeškaredý vycházieše. Odtad jsú také jedni lidé s dýmem miesto jisker vzhuoru vzcháziechu a diáblé je opět zase v propast vrážiechu. Tu k němu diáblé počechu řéci: „Tato propast, ješto vidíš, peklo jest, v nimžto náš
