mše nezameškaji.“ A jakž brzo tu mši odslúžil, tak inhed ten led se rozplul a ta duše šla do nebeského královstvie a ten plamen jako obluda zmizal.
Některým také dušém na tom miestě, kdež jsú zhřešily, dán jim očistec na očištěnie. Toho potvrzuje svatý Augustin a o tom také píše svatý otec Řehoř v jedněch kniehách a takto řka, že když jeden bohobojný kněz, ten do jedné lázně pro čistotu v svuoj čas chodieše. A kolikrát do té lázně všel, veždy jednoho neznámého muže, jenž mu zvláště slúžieše, nalezl. A když jednú do lázně šed, toho neznámého muže, jenž mu snažně slúžieše, znamenav, jemu bochnec svacený za jeho službu dal. Tehda ten muž, truchle vzdechna, vece: „Proč mi, milý otče, tento chléb svacený dáváš? A já jeho jiesti nemohu. A věz to, sluho Božie, že sem někda v této lázni hospodářem byl, ale pro mé hřiechy, tu, ješto sem zhřešil, tudiež očistec trpiem. Protož tvé milosti prošiem, ten bochnec za mé hřiechy daj a za mú sirú duši Hospodina pros. A toť tobě znamenie, že tvá prozba za mě uslyšána jest, když do lázní přída, mne nenalezneš.“ Tehda když ten kněz, sluha Boží, celý ten týden za tu duši zádušnie mše pěl a potom do láznie šed, toho muže nenalezl, neb již toho očisce zproštěn byl.
Třetie, některým dušém dán jest zvláštní očistec, pro některého svatého prosby uslyšenie, jako se čte o svatém Patriciovi, jenž jest nábožně některým lidem na tomto světě uprosil očistec. A to se stalo tiemto činem, když svatý Patricius v jedné vlasti, jiežto Ibernia dějí, slovo Božie káže, pro hrubých lidí nenáboženstvie málo prospěl. Proněžto snažně Hospodina poprosil, aby některé znamenie v té vlasti ukázal, proněžto by ten nebohobojný lid, k Bohu obrátě, hřiechuov se pokál. Tehda mu Buoh zevil, aby svú holí na zemi veliký okršlek učinil. A jakž brzo svatý Patricius ten okršlek učinil, tak inhed prostřed toho okršlka zevi se jedna propast velmi veliká. A v tu hodinu
