jejiemu kniežeti [s]text doplněný editorem svatým Petrem dálo, všecko pořád praviti. Tu oba i z dietětem, na koráb vsedše, do své vlasti Marsilie připluli a tu z korábu vyšedše i nalezli svatú Máří Magdalénu, ana Božie slovo káže. A tu inhed před ní s pláčem padše, vše, což se jim na cestě přihodilo, pověděvše, od svatého Maximiána křest přijeli. Od toho miesta zlámavše vše diáblové modly, v Marsilí v městě Bohu na čest kostely rozdělachu a svatého Lazara v tom jistém městě biskupem učinichu. Odtad božiem naučením, do města Aquenského přišedše, skrze mnohé divy lid k vieře obrátili. A tu svatého Maximiána biskupem učinili. Odtad svatá Máří Magdaléna, po Jezu Kristu se roztúživši, na púhú púšť se brala a anděly měštiště sobě připravené nalezši, třidceti let člověka neviděvši, tu přebývala. Odtad ji na každý den sedmkrát andělé pod nebesa vznášiechu, tu jest nebeské sladké písně slýchajíci, to za pokrm měla. Odtad ji opět andělé v její v příbytek v skálu přinesechu.
V ty časy jeden kněz bohobojný, zžádav se na púšti Bohu slúžiti, odtad nedaleko peleš sobě učinil. A když tu ten pústeník bydléše, zevil tu Hospodin, že na každý den vídáše, když andělé sv. Máří Magdalénu pod nebesa nosichu a doluov se s ní vrátiechu. A když to často vídáše, chtě tomu jistotu viděti a nalézti, poručiv se Bohu, k té jeskyni, v niežto Maria Magdaléna přebýváše, vstav pojide. A když k té jeskyni tak, jakžto by kamenem dovrhl, se přiblíži, počechu mu nohy trnúti a velikým strachem vešken se třesíše. To uzřev, zase se obrátil a inhed se jemu síla navrátila a tak kolikrát se tam jíti pokusieše, tolikrát se jemu vždy též přihodilo. Tomu ten kněz Boží urozuměv, že jest některá věc, k niežto přistúpi, ješto všelikému člověku nebylo duostojno, na tom miestě Bohu se pomodliv, poče volati a řka: „Zaklínaji tě Boží mocí, jsi li člověk, nebo které Božie rozumné stvořenie, ješto v této jeskyni přebýváš, odpověz mi, co jsi, co tu činíš.“ A když to třikrát zavola, Maria Magdaléna jemu odpovědě
