dary otejme a takež muož tvú žalost obrátiti v radost.“
Těch časuov svatý Petr s tiem kniežetem na koráb vsed i plul s ním přes moře do Jeruzaléma a tu jeho zvodiv po všech miestech, kde Ježíš kázal, kde jest které divy ukazoval, to miesto také, na němžto Ježíš ukřižován a odkad na nebesa vstúpil. To jemu vše svatý Petr ukázal. Těch časuov svatý Petr jej vieře naučil i potvrdil jeho.
A když tomu dvě létě minušta, odpuštěnie od svatého Petra vzem, vsed v koráb i plul zase do své vlasti. Tehda Boží náhodú událo se jim blíž od toho ostrova plúti, tu, kdež tělo své panie i z děťátkem ostavil bieše. V ta doba poče velikú prosbú korábníkuov prositi, aby k tomu ostrovu připluli. A jakž blíž u ostrova biechu, podlé obyčeje dětinského uzřechu, ano děťátko kameníčkem hra, běhaje po ostrově. Tomu se velmi otec jeho poče diviti, kteraké by to dietě bylo, a inhed z korábu na ostrov vystúpil. A když je to děťátko uzřelo, že bieše nikda lidí nevídalo, velikým během ku mrlé mateři pod plášť se vrazi. V túž dobu to knieže k své panie přistúpiv i zplaka, pozdvihna pláště, uzře děťátko, ano od své matky prsí pokrm přijímá. Tu vzem je na svoje ruce, vece: „Ó, milá Maria Magdaléno, kterak bych byl já ščastný člověk, by má milá paní živa byla a se mnú se do mé vlasti vrátila. Viem i tomu s pravú věrú věřím, že ty, ješto s mi na Boze syna obdržela a tuto dvě létě divně živila, takež mi mú milú paní vzkřiesiti můžeš svú svatú prosbú.“ Netáhl on toho dořéci, až ta paní umrlá, jako ze sna procítivši, vzdechši vece: „Ó, přesvatá Maria Magdaléno, kterak jsi ty před Hospodinem předuostojná, ty s mi v mé bolesti, mého dietěte v těžkém porození v mé duostojné službě poslúžila.“ To uzřev knieže, jako z velikého otrápenie divě se, vece: „Ó, má milá hospodyně, živa li s?“ Ona odpovědě: „Živa jsem a tepruv s té púti jdu, ješto s ty byl s svatém Petrem, tudiež sem já byla. I všecka miesta, ješto Ježíš umučen i na nebesa vstúpil, [s]text doplněný editorem sv. Máří Magdalénú, za vámi chodiece, ohlédavši spamatovala. I poče, jakž se tam
