[160r]číslo strany rukopisubdění hýbá ku křivým činóm, ve spaní k mužským snóm, veselé chýlí k rozpuštění, smutné k zúfaní, co viece, všecky světské věci jsú jeho nešlechetnostmi zprzněny, jakož o tom psáno jest v svatém Písmě i v duchovním právě. Protož, duostojný súdce, rač opatřiti, aby od něho nebyl oklamán. Tehdy zamúti sě Belial a svrašti tvář svú a takto Mojžiešovi odpovědě: Vezdajšie nestěje jazyk tvój podlé onoho příslovie: chtieti mnoho mluviti vonie bláznivými činy. Jakožto Písmo učí, štěbetný jazyk každému škodí[r]škodí] ſſkdi. Otpověz k mé žalobě, Mojžieši! I vece Mojžieš: Rád. A kakžkoli mohl bych tě uhoniti o vlastnosti, a otmluvě proti tvému žádám a ihned bych toho dolíčil, a toho právo césařské i duchovnie dopúštie. Ale chci tě v tvém nešlechetenství uhaněti. Otpieraje pravi, že Šatan a ďábelská zběř a ty s nimi najprvé ste oblúpili pána mého Ježíše ze všeho z toho, z něhožto žalujete na svém žalobném listu, zavierajíce jim vrata k jeho dědictví, a proti mému pánu Ježíšovi, všeho světa králi, sě posazujíce a jeho na tom[s]tom] to lúpiece, kterýžto pán Ježíš, vida na vás takovú spurnost, mnoho časóv nynie na skonánie věkóv, moc mocí otháněje, vás jest ot držení dřieve řečených dědictví a vladařství otehnal, v též právo své se uvazuje. Kterúžto odporu chci hodnými svědky a dóvody dolíčiti a k té jemu dovedení mám z práva dopuštěn býti. I za to prosím tebe, spravedlivý súdce, neb to mi nemá překážeti[t]překážeti] przekżeti, že on pokládá v své žalobě, že sú byli toho v držení, neb to velí oboje právo. Otpovědě Belial: Ó Mojžieši, bez úraza tvé počestnosti a tvých ustavení, nenieť tak, jakož pravíš. I zda nevieš, že pře o lúpeži jest tak vysvobozena beze všie odpory? Dovede li, že jest oblúpen a stržen z svého drženie, ihned má navrácen býti, neb to právo svědčí. I zdali nevieš, psáno u práviech, že i lúpežník má býti navrácen k svému, ot něhožto jest sehnán? A protož, spravedlivý súdce, připuď jeho, ať sepřenie učiní bez přiekazy té jalové otpory[8]následuje „ot držení“, podtečkováno písařem. Otpovědě jemu Mojžieš: Ó Belial, ty pravíš, že ižádná otpora nemá dopuštěna býti u při ot držení? Nemni, by mě mohl tak oklamati, neb mnohé otpory mají v také při býti dopuštěny, kteréžto snad dobře vieš: prvnie jest o jiném lúpeži, druhá o slibu, aby viece o to neupomínal, třetie, když kto drženie s některú výmluvú […]text doplněný editorem, čtvrté, jestli drženie čekancové, páté, jestli drženie z milosti těch věcí otpora překážie, že oblúpený ot drženie nebude navrácen k drženie, a šesté, když kto bude ihned vyhnán ot drženie, neb to psáno