[155r]číslo strany rukopisujenž má poslán býti, a on bude čekánie pohanské. A koho budú čekati pohané příštieho, nežli lidskú a židovskú kóži, točižto tělesenstvím oděného[d]oděného] odnieho? Jakožto prostřed kře ohnivého Buoh nevýmluvně mluvil jest k Mojžiešovi a řka: Proroka zbudím jim, prostředníka bratří tvých, podobného tobě, a položím slova má v ustech jeho a bude mluviti všecko, což mu rozkáži. A toť bude znamenie proroka toho, že ve jmě božie bude mluviti, a ktož nebude slyšeti proroka toho, bude vyvržen z lidu mého. Ale kterak zbudil jest proroka toho Hospodin z prostředka bratří jeho? Slyš Izaiáše, jenž die takto: Aj, Panna počne a porodí syna a bude nazváno jméno jeho Emanuel, totižto s námi Buoh. Ale kterak porodí panna? Rci: Jako prut svój květ. Slyš téhož proroka, jenž die takto: Vystúpí prut z kořene Jesse a květ z kořene jeho vzejde a bude odpočívati na něm duch múdrosti a rozumu, duch uměnie a dobroty, duch rady a silnosti a naplní jeho duch bázni božie. Tenť bude nazývati Boha Otcem svým. O němžto v osobě božie die David prorok: Onť mě bude nazývati Otcem: otec mój ty jsi. A jáť jeho prvorodilého postavím zveličeného nad krále zemské.

Svatí[e]Svatí] wati Otcové ta slibovánie vědúce jim[f]jim] ginu od Boha učiněné, svými žalostivými křiky, u předpeklí bydléce, k nebesám náramně voláchu a řkúce: „Prosíme tebe, milý Hospodine, pošli toho, kohož máš poslati; spatřiž biedu lidu tvého, jakož si mluvil, přiď a sprosť nás.“ Jímžto voláním pán Buoh jsa pohnut, takto milostivě a duchovně v svaté Trojici mluvieše: „Kto puojde z nás?“ Ihned Syn odpovědě a řka: „Otče, na počátce knih psáno jest o mně, abych učinil vóli tvú, slíbíť sě v tom Otci?“ Otpovědě Otec: „Slíbí.“ Tehda vece Syn těm Otcóm volajícím: „Počekajte málo.“ A ku Otci vece: „Oběti spálené nežádal s’ za hřiech. Tehdať sem řekl: Ej, přijdu.“ To uslyševše Otcové světí u peklech přebývající, velikým veselím vecechu k božiemu Synu: „Hospodine súdce náš, Hospodine zákonóv ustaviteli náš, Hospodine králi náš, ty přijdeš a spasíš nás!“ Potom vece Otec nebeský Synu svému: „A protož, Synu, opas sě mečem svým na bedro tvé, najmocnějí vstup a kraluj.“ Kterýžto vzhléd na pannu, jižto[g]jižto] gieżto ze všeho pokolenie ženského bieše vyvolil, i poslal k nie posla andělského, jehožto slova ihned slyšéci, uvěřila jest a Syna božieho počela jest. A velebná svátost před ďáblem byla utajena, dřieve než jest boží zpósobú spravedlivému Jozefovi otdána, neb tak die p[155v]číslo strany rukopisuísmo