sedmez[158r]číslo strany rukopisucetmý den měsíce března.
Tehdy Azael vzem list póhonný i bra se i pohna milého pána Ježíše a vrátiv se i vyzna a vysvědči póhon před Šalomúnem, i by to popsáno ot Daniele písaře v aktách.
A milý pán Ježíš, jsa pohnán a vida, že svú osobú nemóž státi – neb najpilnějšě bieše se obrátil, totižto ku poslání Ducha svatého k apoštolóm, aby šli po všem světě, zvěstujíc slovo božie – ustavil jest poručníka svého vlastnieho k vyvedenie té pře před obecným písařem, dav jemu plnú moc tak vésti i jednati, jako by on učinil. A to poručenstvie přijal jest Mojžieš v zákoně dospělý a slíbil tu při věrně vésti a snažně.
A když přijide rok k stání, tu hodinu, jakž obyčej jest na súdě seděti, ihned po nešpoře až do súmraku, jakož psané právo velí, sedě Šalomún na stolici súdné a ku prosbě Belialově biřicovým hlasem Ježíš by zavolán, ale pán Ježíš, úfaje v poručníka, i nestál jest k súdu a poručník, zapomenuv roku, i nestál jest také. A protož Belial by tiem vesel i žáda, aby bylo psáno stánie jeho a Ježíšovo nestánie, a prosil jest Šalomúna, aby vsazen v drženie té věci, o niežto pře, neb tomu právo chce. Otpovědě Šalomún a řka: Nechci toho učiniti ani nestánie dáti psáti. Tehdy vzvola Belial: Ó múdrý Šalomúne, kde jest spravedlnost tvá, však spravedlivě mluvím a prosím. Vece Šalomún: Ovšem spravedlivě prosíš; tu spravedlnost móžem obměkčiti, počekaje nestalého do druhého dne, a na tom nižádnému neučiniti bezprávie, jakožto právo líčí. A protož káza Danielovi, aby prodlenie roku do zajtřie napsal v akta kniehy.
Potom druhý den, totižto prvý a třidcátý měsíce března, v hodinu súdnú obecnú Mojžieš poručník Ježíšóv stal jest před Šalomúnem, vymlúvaje nestánie své, že jest mněl, by dnešní den byl rok k stání, i položi v akta list obecný poručenstvie svého, prose, aby bylo napsáno v akta. A když povola biřic, Mojžieš odpovědě a řka: Teď stojím. I otáza Šalomún jeho, chtěl li by co proti osobě Belialově. Odpovědě Mojžieš: Kakžkoli měl bych mluviti proti poručníku i osobám, jichžto jménem jest uprošeno, ale nechci nynie. Vece jemu Belial pekelný poručník: Což chceš li potom mluviti, to pověz nynie zjevně! Odpovědě Mojžieš: Chceš li, ať poviem? Vece Belial: Chci rád. A otevřev Mojžieš usta svá, vece: I zdali ty nejsi kletý a ti, ješto sú tě poruční[158v]číslo strany rukopisukem
