[159v]číslo strany rukopisuráčil navrátiti těch všech lidí i duší, jenž sú jim takým násilím otjati, i se všemi škodami i užitky, kteréž odtad měla anebo mohla mieti, a oznamuje o nákladiech, ješto již na to naložil a kteréž potomně má učiniti, neb takým obyčejem má žalováno býti, jakož práva svědčie.

Když ten list žalobný obětován ot Beliala poručníka pekelného, ihned Mojžieš prosi Šalomúna, aby dal příročie ku odpovědi a k žalobě. Tehda vece Belial: Pane súdce, ráčiš li, ukrať prodlenie, neb lépe jest tu při rychle provésti než prodliti; a to mluvím proto, neb mám práva hotova, při dobrú a svědomie jisté. Vece Mojžieš: Staň se tak, jako žádá Belial, nebť mám spravedlivější při a lepší právo. I ovšem, pane súdce, rač v tom nedliti, neb mi jest toho pilná potřeba, neb pán mój Ježíš již by byl vstúpil na nebe, aby seslal Ducha svatého apoštolóm, kteréhožto má rozeslati po všem světě, aby kázali Čtenie svaté pro spasenie lidského pokolenie. A tomu jest pilná potřeba a dobrota k tomu radí, poněvadž moc pekelná od dávných časóv držela jest u vazbě národ člověčí[p]člověčí] cżlowiecżie, náramně jě muče a kviele. A protož šlechetně i podobně jest o jich vysvobozenie stal súdem vše dni i v svátky, neb tomu práva chtie[6]zjevně chybný zápis věty. Odpovědě Belial: Rád k tomu přistupuji. A protož vece Šalomún: Jáť k tomu přivoluji. A obrátiv se k Mojžiešovi a řka: Toběť dáváme rok první den dubnový, aby odpověděl k žalobě a jiné aby vedl, co potřebie jest k dokonánie té pře, a protož ten den buď před námi. A to všecko Daniel písař v akta napsa, neb to z práva býti má.

A když přijide rok, stášta obě straně před Šalomúnem. Belial žádáše, aby Mojžieš odpověděl k jeho žalobě a súdce káza to učiniti. Tehdy Mojžieš, pokorně se pokloniv a spav ruce, takto mluvieše: Najmúdřejší a najjasnější králi jeruzalemský, vašeho prosím panstvie, aby lstivým slovóm a ke lstivějším skutkóm tohoto nešlechetníka neráčil přichýliti, neb sú[7]následuje „nad pelyněk“, podtečkováno písařem meduna zevnitř, ale vnitř hořká jsú nad pelyněk, neb o nich psáno jest: žluč draková víno jich a jed hadový neuléčilivý; a jakožto vie vaše velebnost, onť jest svádu v nebi učinil, lest v ráji i vraždu mezi prvními bratřími a ve všech skutciech lidských hřiešný kúkol jest rozsál, neb v jedení položil jest lakotu[q]lakotu] lakoty, u položení vilnost, ot puol noci nutí lenost, u vobcování závist, u panování pýcha. Onť duši pokúšie, těly obluje, u