totiž[165r]číslo strany rukopisuto desátý den dubnový, před ním stáli, aby sepřenie účinili a přisáhli, že prvé pře mají, a Mojžieš, aby k žalobě odpověděl.

A nazajtřie stášta obě straně před Šalomúnem. Tehdy prosieše Belial, aby Mojžieš odpověděl k žalobě, a Mojžieš to učini, zapieraje líčenie, jakož líčie, a že to, což prosí, nemá. A někdy ta odpověd móž býti s rozdělením, že jednoho pří a druhé zná, jakožto právo velí. A když se to sta, ihned Šalomún přikáza stranoma, aby přisáhli, že jima oběma zdá se, že mají pravé pře a že pravdy nezapří, když bude otázán, a že nechce křivého svědectvie vésti ani chce prositi prodlenie, jímž by měla pře meškána býti, a ta přísaha[am]přísaha] przieſaha z práva má zachována býti každú stranú. U prvním súdu, že nemá nákladóv druhé straně platiti, leč v druhém súzení, neb u prvním jest nevěděnie, aneb nesnažnost skutku, ale v druhém súdu po otvolánie jest neznánie práva, jakožto práva pravie. A slušie znamenati, že poručník sboru tu přísahu činí na svú duši, tak tomu práva chtie. A pokuta toho, ješto nechce té přísahy učiniti, aby žalobce otpadl své pře, a na něhož žaluje, aby jměn byl za toho, jenž sě zná. A když se to sta, tehdy Belial žáda roku ku prodlenie svědkóv a obran a práv svých a súdce da mu rok k tomu třinádctý den dubnový. A protož slušie, že rok má dán býti od súdce v súdě, a když strany sú přítomné, jakož práva velé. A dokudž rok trvá, dotudž úřad súdcóv odpočívá, tomu práva chtie. A máť súdce, znamenaje váhu svědkóv a dalekost jich příbytka, ty roky dávati z práva. A vzem Belial ten rok, ihned vyda kusy žalobné v súdě takto vznějícé: Pokládanie a kusy žalobné strany Belialovy i všie zběři pekelné poručník dává proti Ježíšovi a řka, že Buoh člověka samici stvořil a člověka zevnitř ráje, jakož psáno jest v Rodných kniehách v druhé kapitole. Druhé pokládá, že Buoh vzem toho samce i posadil ho v ráji rozkošném, aby dělal jej a střěhl jeho, jakož psáno jest v týž knihách v též kapitole. Třetie pokládá a chce dovésti, že jest Buoh těm oběma člověkoma přikázal, aby nejedli ovoce z dřeva uměnie zlého a dobrého, neb v kterúž by koli hodinu jedli, ihned by smrtí umřeli, jakož stojí psáno v též kapitole. Čtvrté pokládá a chce dovésti, že podniecením hada, jenž