Ur[258]číslo strany rukopisubana přěd modlu vésti, aby obět vzdal. Ale on v tvář téj modle plinuv, buohu sě pomodlil a inhed ta modla spadši, dvamezidcietma pohanských kněží zabila[709]in margine jinou, soudobou rukou dopsáno „do ſmrty“. Zatiem kázal starosta svatého Urbana s tovařistvem železnými klikami dráti a potom hlavy jim stieti. A tak sě buohu dostali.
Tuto sě vypravuje o světiej trojici
Starých mudrcóv jest pověděnie, jež nic bludnějšieho nenie, než tu drzost v srdci jmieti, ktož chce vše rozomem jieti, jehožto ižádní rozomy obklúčiti[710]„u“ podtrženo Hankou, in margine zapsáno „i“ nemohú. O tom pravie všickni světí mistři, ež což jest o svatéj trojici psáno, to jest výše všeho světa rozomu, ani mohú o tom příklady přirození býti, ni sě to čím přirozeným móž dolíčiti ani smysly ohraditi, jediné[aff]jediné] giedyne věrú s pravým srdcem v duši schrániti. Nebť ta přěvysoká trojnost[711]podtrženo, Hankova excerpce:, kakli sě v sobě trojí, kakli sě v sobě sjednává[afg]sjednává] ſgiednawa, kterým li sě činem syn od otcě a duch od otcě a od syna pocházie, kakž kolivěk o tom mistři píší, však o tom nikda nekonají[712]podtrženo, Hankova excerpce, ale vždy divně buoží moci ostavují, to vždy u pravéj vieřě držiece, ež otec, syn, svatý duch jest vše jeden[afh]jeden] gyeden hospodin. Avšak dalekými činy pokrytým zjěvením rozličná podobenstvie buoh otec, syn tu ukázal, jež téj chvalnéj trojnosti duch svatý pocházie, jenž jakžto v svéj podstati[713]podtrženo Hankou, in margine různočtení „podſtatie“ božsky svú moc nese, tak[714]původně zapsáno „ta“, „k“ nadepsáno jino, soudobou rukou ji milosrdně a rozličně světu ukazuje. To kázanie rozličně sě množí podlé těch svatých jmen jeho, jimižto sě světu skazuje. Jakžto mluví
