mlaz[257]číslo strany rukopisušieho na tom ctí. Vstanúc poďmy k svatém’ Pankrácovi mladému, ten pravého ukáže. A když vstavše, k svatého Pankráci hrobu šli. Netáhl opět křivě přisieci, až jemu tu inhed ruka přilnu, jiež odtrhnúti nemohl, až i umřěl. Proněžto i dnes obyčěj v Římě jest, jež u pilných věcech u svatého Pankracie přisiehají.
Život svatého Urbana papežě a mučenníka[aez]mučenníka] mucze(n)
Svatý Urban byl jest po svatém otci Kalixtovi papežem. Za něhožto času křesťanstvie[afa]křesťanstvie] krzieſtyanſtwie nenávist a násilé od pohanóv jest trpělo. Potom byl Alexander ciesařem, jehožto matka jménem Amena křesťana[afb]křesťana] krzieſtyana[708]podtrženo Hankou, in margine různočtení „krzeſtianka“ byla, jižto svatý Origenes byl na vieru obrátil. Když ta jistá Amena svého syna, ciesařě, za křesťanstvie[afc]křesťanstvie] krzieſtanſtwie, aby jich nedal zamučovati, poprosila, na tom ji syn uslyšal, křesťanóv[afd]křesťanóv] krzieſtyanow nechati kázal. Zatiem byl jest v Římě ciesařóv úředník i starosta jménem Linachius, ten bez přěstánie křesťanóv[afe]křesťanóv] krzieſtyanow nenávidě, kázal svatého Urbana naleznúc přěd sě přivésti. A když jeho se třmi kněžími a s jinými křesťany[aff]křesťany] krzieſtyany nalezše přěd starostu přivedli, dal jemu starosta vinu z toho, by pět tisícóv lidí ot buohóv otvrátil a svaté Cecilie poklady pobral. K němužto svatý Urban vecě: Jelikož[afg]Jelikož] Gielikoz já muohu znamenati, viece ty na svaté lidi nevražíš pro lakomstvo než pro svých buohóv čest. Ten poklad svaté Cecilie, naňž ty sě ptáš, skrzě chudých lidí rucě již jest na nebesa šel. Tehda starosta kázal svatého Ur[258]číslo strany rukopisubana
