požeh[267]číslo strany rukopisunánie svatý Pavel a svatý Barnabáš davše, vzem svatý Barnabáš čtenie svatého Matějě, do Kypra šel a s ním jeho rodic Johannes. A tam přišedše, slovo buožie kázali. A na kohožto svaté čtenie položili, toho od všeliké nemoci uzdravili. Odtad svatý Barnabáš z Kypra vyšed, do jednoho[agf]jednoho] giednoho města, ješto Salmania slóve, přišel a slovo buožie kázal. A tu jeden čarodějník protiv němu neskrovně lidí vzdráždil. Proněžto židé jeho jemše, dlúho jeho trýznieše, přěd súdci přivedli. A zatiem přěvěděvše, ež jeden mocný a slovutný jménem Euzebius, přívuzný[739]v resp. „w“ zapsáno jinou, soudobou (?) rukou na razuře Nerovi ciesařovi, do toho města přijěl i bávše sě židie, aby on svatého Barnaby z jich moci vynma nezprostil, uvázavše jeho svaté hrdlo provazem a přěd město vyvlekše, jeho užhli. A na tom dosti nejměvše, jeho svaté kosti chtiec do moře uvrci, v jedno[agg]jedno] gyedno olověné osudie sklásti kázali. Ale té noci Johannes, jeho učenník, se dvěma s druhýma ty svaté kosti pochopivše tajně schovali. A potom po buožiem narození pět set let za ciesařě Zena a papežě Pelagia svatý Barnabáš své svaté kosti zjěvil. A křesťané[agh]křesťané] krzieſtyane vzemše, na poctivém miestě položivše, buohu a svatému Barnabě chválu vzdali.
Život svatého Víta, dóstojného mládence
Svatý Vít jsa třinádcte let vstář, pro Jezukrista svú krev prolil. Jehožto otec často jeho tepieše, jež sě nechtěl pohanským modlám modliti. O němžto mladém svatém dietěti uslyšav Valeria[268]číslo strany rukopisunus,
