[244]číslo strany rukopisubylo snědného, nic jiej neostavivše, pobrali. Tehda ona, nebožka žalostná, držiec na svú rukú své vlastnie jediné děťátko, jemu[add]jemu] giemu v uoči vezřěvši, srdečně zaplakavši, promluvila k němu a řkúc: Mé přěmilé děťátko, kak já tě v téjto núzi zachovati mohu. Poď již, mé jediné narozeníčko[668]podtrženo, Hankova excerpce, musíš býti své mateře krmě a v dlúhá léta u budúcích časiech hrozná pověst. A to řekši, své děťátko zabila a polovici jeho uvařivši, druhú polovici schovala. Tehda v tu hodinu měscké strážě vařené maso počivše, do toho domu uběhli, k téj smutnéj ženě řkúc: Náhle pověz nám, kde maso vaříš, neb inhed zabita budeš! Tehda ona nebožka hrnec otkryvši, k nim vecě: Aj toť jsem vám dobrú částku schovala. A když oni dietěte vařeného zazřěli, hrozná jě hróza obešla, tak ež i mluviti nemožiechu. Ale ona k nim vecě: Jězte, méť jest dietě. Neb[669]zapsáno jinou, soudobou rukou in margine já, kakž jsem je[ade]je] gie kolivěk urodila, prvé než vy jsem jeho[adf]jeho] gieho pojědla, nebuďte měkčějšé než žena, ani vám to ohavnějie než mně, jeh’[670]koncové o dopsáno Hankou vlastniej mateři. Pakli nechcete, ale já je[adg]je] gie sama sniem, neb jsem jeho dřieve druhú polovici snědla. To oni uslyšěvše, třasúce sě velikú hrózú pryč běžěli.
A potom Titus Jeruzaléma dobyv, židovský chrám obořil a jakež jsú Židé za třidcěti peněz Ježíše kúpili, takež Titus třidcěti Židuov za jeden peniez prodával. A tak píše mistr Jozepus v starého písma paměti, ež u počet jest Židóv prodáno sedm a sedmdesát tisícóv a jedennádcte krát set tisícóv umrlo jest ot hladu a ot mečě a ot rozličného úraza.
