[234]číslo strany rukopisua svatého Protazie. A když jednoho[abh]jednoho] giednoho času svatý Vitalis s jedniem[abi]jedniem] giednyem té vlasti súdcí, s Paulinem, do toho města, ješto Ravenna, a Čechové řiekají Rovna[655]Hankova excerpce, podtrženo modře, in margine různočtení „1379 a tišt. Rowina“, všel, nalezl jednoho[abj]jednoho] giednoho křesťana[abk]křesťana] krzieſtyana lékařě, jemužto bylo jmě Julian. Jemužto Julianovi, dlúho jeho mučivše, pohani kázali hlavu stieti. A on sě toho[abl]toho] to užasl, tehda naň zavola svatý Vitalis a řka: É, bratře Juliane, však jsi lékař a jinés léčil, nezabíjěj věčnú smrtí sebe a nebeské koruny neztrácěj. To Julianus uslyšav, sě u vieřě posílil. A jež sě smrti byl užasl, snažně toho požělel a dobrovolně pro Jezukrista na smrt šel. A svatý Vitalis to tělo pochopiv poctivě pochovati kázal. A sám svatý Vitalis když sě nechtěl modlám pohanským modliti, kázal pohanský súdcě Paulinus, hlubokú jámu učiniec, jeho živa pohřésti. A tak jsú učinili, svatého Vitalisě za živa pohrabali a jeho svatú hospodyni na smrt pro vieru křesťanskú[abm]křesťanskú] krzieſtynanſku ubitú pochovali. Amen.
Život svatého Petra predikátorového tuto
Svatý Petr, buoží mučenník, byl jest zákona predikátorového[abn]predikátorového] prziedikatoroweho, rodem z Berúna Jětřichova. Když byl zmladi do školy dán, nad jiné děti v umění prospěl, ale ducha svatého vdešením jal sě mysliti, kak jest tento svět nebezpečný a práci hroznéj poddaný, ode všeho vstav, do predikátorového zákona všel. V němžto zákoně, jakžto svědčí svatý otec Innocencius papež na tom listě, na němž potvrzije jeho svatosti: Tak sě dobřě vedl, až jest byl všěm jiným na příklad. A to zvlášče v uobyčěji jmě[235]číslo strany rukopisul,
