pís[246]číslo strany rukopisumo, to dřěvo sě nikdiež nepřihodilo[680]podtrženo, Hankova excerpce, ale vždy neb přieliš dlúho, neb přieliš krátko bylo. Proněžto dělníci sě rozhněvavše, jeden[adm]jeden] gieden přěklad[681]podtrženo, Hankova excerpce z něho učinili přěs vodu, aby přěs ně lidé chodili. Potom když královna Sabba u krále Šalomúnova dvora přijěla, to dřěvo uzřěvši, jakžto píše kniha Skolastika, královi Šalomúnovi vzkázala a řkúc: Věz to, ež na tomto dřěvě jeden[adn]jeden] gieden jmá ukřižován býti, pro něhožto smrt židovské královstvie bude zahlazeno. To král Šalomún uslyšav, to dřievé hlubocě v zemi pohřésti kázal, na němžto miestě potom rybník byl učiněn, jehožto rybníka vuoda, jakž sě píše v svatém Čtení, nemocné uzdravováše. A když sě mučenie našeho spasitele přiblížilo, to dřěvo nad vuodu vzplulo a židie je vzemše, kříž svatý z něho učinili. A tak jest psáno, ež to dřěvo dvě stě let v zemi ležalo, ale svatá Elena, Konstantinova mátě, nalezla.
Za těch časuov bylo sě sebralo rozličných cizozemcóv, jižto vojensky sě povzdvihše, přěs Dunaj sě přěbrati zamyslili, chtiec všěcky zemi pod svú moc podbiti. V němžto vojščě za starostu Maxencius byl a jakž praví kniha Skolastika, když ten Maxencius najprvé na ciesařké vlasti táhl, tehda Konstantinus ciesař sě silně sebrav, k tomu městu, ješto Malbinum slóve, chtě s ním buojovati, táhl. A v tom u velikém myšlení vzhóru vzezřěv, nebeské pomoci poprosil. A když usnul, uzřě u vidění v nebesiech znamenie svatého křížě, ano sě u plamennéj krásě stkvie a
