[161]číslo strany rukopisusvatý, již viece nejmám jemu co dáti, jedinú mísu střiebrnú, jižtoť jest tvá matka poslala s krmí. Jemuž svatý Řehoř vecě: A když jiného nejmáš, daj jemu tu mísu ve jmě Jezukrista. Tehda ten chudý, mísu vesele vzem, pryč zašel. A potom sě jemu skoro v andělskéj tváři ukázal, z té mísy poděkoval.
Jednoho[pq]Jednoho] Giednoho také času římská řěka Tiberis také sě vzprýštila, jež přěs římskú zed přěplývajíc[474]původně zapsáno „prziewagicz“, „ply“ je nadepsáno jinou, soudobou rukou, mnoho domuov zrušila jest. V tu hodinu veliké množstvie hadóv a jedna[pr]jedna] giedna veliká san po řěcě dolóv plovúci, sě zadusili. Proněžto tak veliký smrad ot nich pošel, jakžto v Římě veliký mor[475]in margine Hankovou rukou poznámka „léta 600“ od té nemoci, ješto hlízy pod třiesly naskakují, na všě lidi udeřil. A také ten čas to mnozí vídáchu, ano střěly z nebes letiec lidi uražijí. Najprvé v ten mor svatý otec Pelagius papež umřěl a potom na všě lidi jiné udeřil. Ale jež svatá cierkev bez pastýřě dlúho býti nemóže, všěcka obec na papežstvie svatého Řehořě jest zvolila. Tehda svatý Řehoř, kakž koli nerad, v ten svatý úřad sě uvázav, kázal všemu lidu s svatými po křížích choditi, buoha prositi, aby ráčil ten mor staviti. A zatiem svatý Řehoř počě mysliti, kak by mohl od toho úřada na púšť utéci, ale nemohl jest, jež proň všěch měscských bran byli kázali střieci. Avšak v jednu[ps]jednu] giednu hodinu v jiné rúcho sě proměniv, s jedněmi[pt]jedněmi] giednyemy kupci sjednal[pu]sjednal] giednal, aby jeho v kádi z města vyvezli. A když vyvezen, na púšč běžav a tu sě v jěskyni tři dni pokrýval. A zatiem Římené po všěch krajích jeho hledajíc rozeslali. A když jeho tak hledáchu,
