neviny najviece očišče, v svú čepici horúcieho uhlé prosuv, vecě: Jakež toto uhlé méj čepici nic jest neuvadilo, takež v tomto, jenžto mě viníte, přěd buohem sem nevinen. Na to vešken lid nic nepotbav, mnoho jemu hanby a přiekořizny učinivše, z biskupstvie jeho vyhnali. A tak sě naplnilo, co jemu byl svatý Martin přědpověděl.
A když tomu jinak svatý Brikcius učiniti nemohl, zdvih sě odtad, k dvoru papežovu do Říma šel. A tu sedm let bydlil. A což byl někda protivenství svatému Martinu učinil, toho sě tu bydle nábožně pokál. Zatiem všěcka obec jednoho, jemužto Justianus řekli, miesto svatého Brikcie biskupem učinivše, do Říma jeho poslali, aby proti svatému Brikciovi toho biskupstva bránil. A když ten Julianus na tu cěstu sě pozdvihl, přišed do jednoho města, jemužto Vercellis dějí, skončal a miesto něho opět jiný, jemužto Armenus řekli, biskupem učiněn. A ten čas svatý Brikcius s mocí s papežovú na své biskupstvo navrácen. A když z Říma vyšed svatý Brikcius, šest mil ušed, noclehoval, té noci jeho náměstek Armenus umřěl. To svatý Brikcius zjěvením vzvěděv, svú čeled vzbudil a řka: Vstaňte, poďte se mnú na pochovánie turonského biskupa. A tak sě jest stalo, když jednú branú svatý Brikcius jdieše, v túž hodinu Armena, jeho náměstek, na pochovávanie druhú branú nesiechu. A tu jeho pochovavše, svatý Brikcius v tom biskupství svatý život veda, sedm let přěbyv, skončal a buohu sě dostal.
