Almachius vecě: Nesčastná dievko, zda toho nevieš, ež mám moc živiti i umrtviti? K němužto ona vecě: Dolíči toho, jež nynie proti obecnéj pravdě smentil, neb život otjieti móžeš, ale kohož umrtvíš, tomu života vrátiti nemóžeš! K tomu jiej Almachius vecě: Zbav sě již své nemúdrosti, modliž sě našim buohóm. K tomu svatá Cecilia vecě: Nevědě, kdes oči ztratil, jež nevidíš, ež ti jistí, jěžto ty buohy vzýváš, zřěmo vidímy, ež kamenní obrazi jsú, dotkni rukama, nechceš li očima viděti! V tu hodinu u velikém hněvu Almachius kázal ji do jejie domu zasě dovedúc, vši noc v horúcí lázně žéci. Avšakž, jakž ješče buožie milost chtěla, ta jiej horkost nic neuškodila. To Almachius uslyšav, kázal jiej tu u lázni hlavu stieti. Jiejžto kat tři rány mečem dav, jiej krku nedoťal. A jež to právo tehdy bieše, viece mimo tři rány nesieci, tu jie živy kakž takž kat otšel. A tak tři dni živa přěbyvši, vše své sbožie chudým rozdavši a ty všěcky, jěžto byla na vieru obrátila, svatému jě Urbanovi poručila a řkúc: Těchto tří dní na buozě sem požádala, abych ty všěcky tvéj milosti poručiec, tebe poprosila, aby z mého domu buoží duom učině posvětil. To řekši svatá Cecilia, buohu sě nábožně poručivši, skončala. A jejie tělo svatý Urbanus mezi svatými biskupy pochovav, jejie duom buohu na čest posvětil. Amen.