[592]číslo strany rukopisusvú milost ukazuje.
Protož svatý Ambrož o svatém Martinu[1839]slova o svatém Martinu zapsána písařem B in margine takto píše a řka: Svatý Martin bludné viery chrám jest obořil, milostivé korúhve pozdvihl, mrtvé křiesil, běsy[1840]podtrženo, Hankova excerpce z lidí vyhonil a ot rozličných nemocí pracným pomáhal. A tak jest byl svrchovaný nalezen, že chudým ve jmě Jezukrista milostivě přioděv, svého spasitele úkrojkú[1841]podtrženo Hankou, in margine různočtení „okroyku“, hospodina, oděna uzřěl. Ó, přěsčastná ščedrosti, ješto jsi samému buohu přioděla! Ó, blažené toho pláščě ukrojenie, jímžto sě jest i rytieř i král nebeský oděl! Ó, milostivý[aul]milostivý] miloſtywe[1842]původní koncovka podtržena Hankou buože, kterú od tvé svaté milosti odplatu přijme ten, jenžto je tobě své všecko tělesenstvie obětoval, dež[1843]podtrženo Hankou, in margine různočtení „Ms. al. kdyz“ je pokorně toho na tobě zaslúžil, jež za svého pláščě malé ukrojenie tvú svatú milost uzřěl v svém přiodiní.
Život svatého Brikcie biskupa tuto sě čte[1844]in margine Hankova poznámka: „S. Ludmily 9 listů wýſſe“
Svatý Brikcius byl sluha a jáhen svatého Martina, jenž svatého Martina nenávidieše a mnoho jemu přiekořizny činieše. Tak když jednú jeden chudý svatého Martina hledáše, povědě jemu svatý Brikcius a řka: Hledáš li jeho, znamenajž dobřě, kterýžť chodí jako pomámený a vždy v nebe hledí, ten jest. Tehda chudý svatého Martina nalez, což na něm poprosil, to mu bylo dáno. A potom svatý Martin pozvav k sobě svatého Brikcie, promluvi k němu a řka: A zda sě já tobě zdaji bez smysla a pomámený? To svatý Brikcius uslyšav, velmi sě zahanbiv, zapřěl. Jemužto svatý Martin vecě: A zda toho nevieš, ež sem já to v svojí uší slyšal, kdyžs ty
