by veň diábel vsědl, jali sě jeho bíti. A tak sě nabivše, ot něho sě rozběhli. Tehda on nevěda, co učině, přěd ciesař šel, aby na své sluhy žaloval. Uzřěvše jeho dvořené tak bláznově ztrýzněna, mniece, by byl smysla zbyl, jali sě jeho někteří metlami bíti, někteří blátem naň kydati a rozličně sě naň škeřiec, jemu sě porúháchu. Jehožto oči buoží mocí pro jeho hřiechy tak byle oslepenie, jež svého šeředstvie na sobě nevidieše, ale zdáše sě mu, by i on i všickni u bielé barvy rúšě chodili i divieše sě tomu velmi, proč by ho tak ve cti nejměli, jako sú dřieve všickni ctili. A když počě od jiných o svém šeředství zrozumievati, počě sě domnievati, by ony tři panny křesťanky někakým kúzlem to byly učinily. Kázal je čisty niti přěd sobú svléci, ale buoží mocí tak k nim jich rúcho přilnulo, jakž jeho nikte svléci nemohl. A ten starosta mrtvým snem tak poražen, ež jeho nikte až do smrti ubuditi nemohl. A ty tři svaté panny ciesařovým kázaním tak dlúho jsú mučeny, až zemřěvše, buohu sě dostaly. Zatiem ciesař svatú Anastazí za jednoho svého starostu bez jejie dieky otdal, tak obrátil li by ji ku pohanským modlám, aby ji sobě za hospodyni pojal. A když ji bezděky na pokoj vedú, inhed ten pohan oslnuv, k svým buohóm běžal a jich otázal, mohl li by jemu kterým činem zrak navrácen býti. Jemužto buohové otpověděchu, tak řkúce: Proto, jež jsi svatú Anastází zamútil, dán si nám vší mocí a již viec s námi u pekle býti musíš. A když jeho odtad duomóv sluhy tak slepa přivedli, málo poseděv umřěl.
A potom svatá Anastázia opět jinému starostě
