vzdalováše, neb jiej srdce vždy u buozě vřieše, protož vše, což na světě jest, to ji mrzieše. Zatiem uslyšav jejie hospodář, jež svatá Anastázia s jednú dievkú v sprostném rúšě, tajieci sě, po žalářích běhajíc, pro buoh vězňóm potřěbu dávala. Kázal jie snažně střieci, takež zapověděl, aby jiej ižádný ižádné potřěby ani jiesti, ani píti v domu dali pro mrzkost, ješto k niej mějieše, zdali by kak núzí sešla, aby sě on po niej v svém u velikém sbuoží, šeředně sě obcházějě, po vóli bydlil. Tehda ona jako svatá křesťanka, již sě do svého života rozpakujíc, žalostivé listy o svém strastném bydle svatému Kryzogonu často sláše a on jiej utěšené listy zasě otsieláše. Potom těch časuov hospodář jejie umřěl a ona vždy hospodinu slúžieše. A jmějieše svatá Anastázia tři dievky nádobné, ješto sobě sestry biechu. Jednéj jmě bylo Agaten a druhéj Chionia a třetí Irenen. Ty sú byly nábožné křesťanky, a když jě ciesařuov starosta k pohanským modlám nutieše, any jemu nikakž povoliti nechtiechu, kázal je v jednéj jatcě zavřieti, tu ješto kuchynných osudí chováchu. Ten v jednu hodinu, ten starosta, vstav i šel k nim sě zlým úmyslem do jich domu. A jakž k nim všel, tak smysla pozbyv, mně, by ty křesťanky objímal, jal sě přitúleti pánví, kotlóv a hrncuov i pokryvadl a tu dobrú hodinu pobyv, těch sě kotluov nacělovav, vešken sě zčrniv, rúcho na sobě zplásav, ven vyšel. A tu čakáchu sluhy jeho a jakž jeho brzo zazřěchu, an tak črn a odrán, domněvše sě,