vzdalová[54]číslo strany rukopisuše, neb jiej srdce vždy u buozě vřieše, protož vše, což na světě jest, to ji mrzieše. Zatiem uslyšav jejie hospodář, jež svatá Anastázia s jednú[fm]jednú] giednu dievkú v sprostném rúšě, tajieci sě, po žalářích běhajíc, pro buoh vězňóm potřěbu dávala. Kázal jie snažně střieci, takež zapověděl, aby jiej ižádný ižádné potřěby ani jiesti, ani píti v domu dali pro mrzkost, ješto k niej mějieše, zdali by kak núzí sešla, aby sě on po niej v svém u velikém sbuoží, šeředně sě obcházějě, po vóli bydlil. Tehda ona jako svatá křesťanka[fn]křesťanka] krzieſtyanka, již sě do svého života rozpakujíc, žalostivé listy o svém strastném bydle svatému Kryzogonu často sláše a on jiej utěšené listy zasě otsieláše. Potom těch časuov hospodář jejie umřěl a ona vždy hospodinu slúžieše. A jmějieše svatá Anastázia tři dievky nádobné, ješto sobě sestry biechu. Jednéj jmě bylo Agaten a druhéj[222]koncové „‑hey“ podtrženo Hankou, k tomu in margine uvedena variantní koncovka „-ziej“ Chionia a třetí[223]koncové „-y“ podtrženo Hankou, nadepsána variantní koncovka „-iey“ Irenen[224]podtrženo Hankou, in margine různočtení „airenen“. Ty sú byly nábožné křesťanky[fo]křesťanky] krzieſtyanky, a když jě ciesařuov starosta k pohanským modlám nutieše, any jemu nikakž povoliti nechtiechu, kázal je v jednéj[fp]jednéj] giedney jatcě zavřieti, tu ješto kuchynných osudí[225]podtrženo Hankou, in margine různočtení „orudi“ chováchu. Ten v jednu[226]slova ten v jednu podtržena Hankou, in margine různočtení „tehda v tu“ hodinu, ten starosta, vstav i šel k nim sě zlým úmyslem do jich domu. A jakž k nim všel, tak smysla pozbyv, mně, by ty křesťanky objímal, jal sě přitúleti pánví, kotlóv a hrncuov i pokryvadl a tu dobrú hodinu pobyv, těch sě kotluov nacělovav, vešken sě zčrniv, rúcho na sobě zplásav[227]podtrženo, Hankova excerpce, ven vyšel. A tu čakáchu sluhy jeho a jakž jeho brzo zazřěchu, an tak črn a odrán, domněvše sě,