všickni divi byli sú velici, však proti tomuto nebeskému divu sú mali. Kto je to kdy vídal neb slýchal, ež jednorozený přěnajvyššieho, v jehožto tvář třasúc sě anděli hlédají, své buožstvie tělesenstvím zastieniv, světu sě ukázal. Držiž sě té viery, člověče, a dávných tajenství buoha všemohúcieho nezjaduj ani pokúšěj, ale jeho svatú vuoli znamenaj. Všěm sě jest urodil Kristus, ale jen právě věrným spasenie dává. Jakož chtěl, tak učinil. Pakliť sě to tvého smysla křehkosti sprostné vidí, ež to nebeské dietě tak sprostnými plenkami obinuto leží, vzveď mysl pod nebesa, tu sě podivíš, anoť tomu dietěti na čest andělské piesni zvučie. Pakliť sě sprostnost jeho chudých jeslí tvéj mysli nelíbí, vzveď oči pod nebesa, uzříš hvězdu přěstkvúcí novoučiněnú, anať svědčí svými poprslky syna buožieho narozenie.
Těm sě divuom zlý duch divieše, jakžto píše svatý Augustin a řka: Když uzřěl náš nepřietel diábel to uzřěl syna buožieho z matky buožie, z Marije, narozenie tak s znamenitými divy, vidí mi sě, ež jest mohl sám v sobě takto mysliti: Kto je tento, ješto je přišel na tento svět bez mého věděnie? Vědě to dobřě, ež sě je z ženského života narodil, ale nevědě, otkad sě počal. Aj toť matka jeho stojí, ale toho vzvěděti nemohu, kto je jemu otec. A to mi jest nad vešken div, jež neobyčeným přirozenie činem jměvši syna, matkú jsúc, dievkú ostala. Aj toť leží v kolébcě maličký, dětinsky pláče, svú tvář slzami polévaje, připodobnav sě ke všěm smrtedlným lidem. Pláčem ukazujě,
