anděli se radovali, všickni se světí veselili, peklo se užaslo, diábli se zamútili, všeho světa lidé věčnú prositedlnici obdrželi. A nadto nade vše sám spasitel s oslavenú radostí ji i s tělem i s duší jako milý syn milú matku podlé své pravice v nebeskéj schráně nade vše kuory andělské povýšil. O tom také píše svatý Augustin, ež v tu hodinu, v nižto matka božie s svým milým synem a se vším nebeským sborem u veliciej světlosti v nebesa jdieše, s jedné strany anděli sobě opěváchu, diviece se, jež ji tak ochotně král všemohúcí s sobú v nebesa nese, a řkúce: Ó, která jest toto, ješto k nebesóm jde jakžto zuoře stkvúcie, krásná jakžto měsiec, jakžto slunce výborně zvolená a hrozná, jako hradové próčelé zřiezená? Jimžto druzí andělé vesele opěváchu, jim odpoviedajíc a řkúc: Totě ta překrásná mezi všěmi jeruzalémskými dcerami, jakož ste ji viděli plnú milosti a svatého milovánie.
S druhé strany apoštoli vidúce i slyšiece, ano anděli pod nebesa se vznášejíc, jiej na čest chváléc zpievají hlučně, po niej v nebesa patřiece, jejie milosti pochválichu a řkúce: Když tě s sebú, přepovýšená dievko, na světě přebývajíc jmějiechom, jakžto našeho milého Jezukrista vidúce, tobě se těšiechom, a již tě od nás pryč jdúce vidímy, po tobě smutni a jakžto sirotci ostanemy. V tom jediné utěšené obvlaženie jmajíc, jež tě vždy orudovnicí před hospodinem mieti budemy. Južť neslušie déle tobě v tom zlém světě přebývati, ale pomni na ny, ó, přemilostivá dievko, před tvým milým
