království. A když jednú na úsvitě na jednéj skále kleče, na svaté královny den na vschod slunce se obrátiv, modléše se, přišed anděl, k němu vece: Poď za mnú. Cožs dávno na bozě prosil, to dnes uzříš. V tu hodinu ten otec svatý z tělesné těžkosti vystúpiv, duchovným oblehčením u vrchnie viděnie vstúpiv, uzřel, ano prostřed královstvie nebeského trón, točíš seděnie králové předraze připraveno. Na němžto sedieše syn boží a podlé něho jeho milá matka Maria. Před niežto předstúpivše vrchnieho kuora anděli, Serafín a Cherubín, sladkými hlasy začechu: Zdráva, Maria, milosti plná, hospodin s tebú. A kolikrát to koli začniechu, tolikrát se jejie svaté milosti vešken sbor nebeský poklonieše s velikú pokorú.
V tu dobu anděl tomu svatému otci vece: Již li vidíš, která se čest matce božiej v nebesiech děje? Znamenajž a poslúchaj! Tehda po maléj hodině ten otec svatý uslyše, ano matka božie s svým milým synem mluví a řkúc: Milý synu, proši tvé svaté milosti, pověz mi, proč mě najviece miluješ! K niežto syn boží vece: Matko milá, však to dobře vieš, že sem všemu světu přikázal, aby každý člověk čstil a miloval otce a matku svú. A kdež sem to všemu světu přikázal, mám to tobě s právem najslavnějie ukázati. A druhé tě proto najviece miluji, ež což jest kdy svatých bylo nebo bude, jichžto všech svatých svatost před věky u mém božství znaji, tys svú svatostí všecky převýšila. A třetie proto tě najviece miluji, jež jsi tak snažna mne za vše hřiešné po vše časy bez přestánie prositi. To ten otec svatý viděv i slyšav, k sobě se opět navrátiv, to viděnie mnohým pověděl. A tak matce božiej snažně slúživ, bohu se dostal.
To jest také mnohým otcóm svatým zjevené, ež ktož jejie svaté milosti modlí se a řka: Skrze tu radost, matko božie, ještos v tu hodinu jměla, když jsi nade vše kuory andělské povýšena, rač mě, hřiešného, utěšiti. Ktož se jiej tak nábožným srdcem modlí, utěšen na těle i na duši bude na věky věkuom. Amen.
[…]text doplněný editorem