synem Jezukristem. Jakžto řechu, tak se nebesa zavřela a svatí apoštoli opět se do rozličných vlastí kázat vrátili.
Protož nám radí svatý Jeroným v jednom kázaní o jejiem na nebesa vznesení a řka: Když nám proročsky duch boha v jeho svatých chváliti velí, velím viece v tento přeslovutný den, v němžto jest matka božie v nebesa vznesena, vnitřním srdcem sladkým, zvučně zvukem slušie nám v jeho matky povýšení sě chváliti, neb tomu chce vešken svrchovaný přirozený běh, ež každý šlechetný syn viece libosti má, což se jeho matce děje cti nežli jemu samému. Protož tiem každý jist buď, ktož jejie svaté milosti snažným srdcem slúží, v tom ve všem jejie synu velicky chválu vzdává. A skrze to mnozí od jejie svaté milosti mnoho utěšenie přijímají. Jakžto praví svatý Bernart: Ó, člověče, jsi li daleko u veliké hřiechy zablúdil, jsi li svú duši kterým činem diáblu u moc poddal, jsi li své svědomie kterými hřiechy poškvrnil, utec se k Mariji, matce božiej, a inhed utěšen budeš. Nebť jest ta milostivice bohem všem hřiešným na utěšenie dána, jiejžto když nábožným srdcem se poručíš, nezahyneš. A když se za tě mocně postaví, nikoho se báti nebudeš. A komuž ona ráčí spomocnice býti, nikda boží očí nemóž odlúčen býti.
O tom mámy pisáno v knihách o jejie svatých diviech, ež byl jeden svatý otec mnoho časuov na púšti a vždy na svých modlitvách prose, aby jemu buoh ráčil zjeviti, kak se slavná chvála děje Matce božiej v nebeském království.
