Kak si smysla pozbyl, jež sě své nahoty nestydíš! Raziť, vzdaj obět mým bohóm a žív ostaneš. Pakli toho neučiníš, hanebně i s svým Vavřincem zahyneš. Ipolitus vecě: Abych tak sčastný byl u příkladě svatého Vavřincě, jehož ty neduostojnými usty smieš menovati! Tehda jeho po téj řěči káza ciesař kyji dlúho bivše, železnými hřebeny dráti. A v těch mukách svatý Ipolitus velikým hlasem voláše a řka: Věrný sem křesťan. A když uzřě ciesař, an nic na muky netbá, kázal jej v rytieřové rúcho, jako někda chodil bieše, obléci a řka: Ostaňva u přiezni a v rytieřství jako i dřieve. Lépeť jest než hanebně sníti. K tomu když svatý Ipolit odpovědě a řka: Chci mému Jezukristovi slúžiti, v tu dobu s velikými hněvy ciesař svému starostě Valerianovi jej u moc dal, aby jeho rozličně na smrt umučě, ve vše sě jeho sbožie uvázal.
Tehda Valerian vzvěděv, ež čeled svatého Ipolita věří v Jezukrista, kázal všěch přěd sě pozvati a jě k modlám pohanským nutiti. Miesto nichžto všěch svatá Konkordia, někda dojka svatého Ipolita, odpovědě a řkúc: My s naším pánem Ipolitem radějše chcemy zemřieti podlé cti, než bez studu živu ostati. K tomu Valerianus vecě: To je dávná povaha robotných sedlákóv, ež sě nikda nepolepšie, jeliž bitím jě přibezděčie. A inhed, ano tu svatý Ipolit stojí, káza svatú Konkordí svlekše biči, jížto olovo na koncích mějiechu, tak dlúho bičovati, až duši i pustila. To uzřěv svatý Ipolit, vecě: Děkuji tobě, milý hospodine, jež si mú pěstúnu přěde mnú do své […]text doplněný editorem[1379]Hanka in margine poznámka „chybí list wiz 1379“
