matku vezřev, pečlivým činem k jejie utěšení svatému Janu ji poručil. A když jest tak syn boží, jsa v hrozném trudě, o niej takú péči jměl, kak to móž býti, by, jsa v nebesiech v svého božstvie chvále, své milé matky tělesenstvie nepotbal! Opět k témuž praví svatý Augustin: Byle sta dvě poklínanie na svět bohem u počátce světa puštěně. Jedno poklínanie bylo řečeno ženám: U bolesti budeš děti jmievati, točíš ty i tvé praštědie. Druhé poklínanie bylo všem řečeno: Prach jsi a u prach se obrátíš. A když je syn boží matku svú od prvého poklínanie zprostil, nemohu se domysliti, proč by jie druhého poklínanie nezbavil, točíš proč by byl jejie svatému tělu v zemi hníti dal.
Proněžto svatý Augustin s jinými svatými mistry osvieceným rozumem v jistosti zavierá, ež jest matka božie i s tělem i s duší do nebes vznesena s velikú ctí, s velikým veselím, se všeho nebeského královstvie radostí. O tom píše svatý Gerardus, boží mučenník, u Vykládaní svatých čtení, takto řka: Raduj se dnešní den veš svět, nebo Maria, matka božie, ješto jest všemu světu utěšenú radost dala, ta dnešní den vše nebeské královstvie jest obveselila. Také píše svatý Jeroným v kázaní o jejie slavném na nebesa vzětí a řka: Ó, kak jest přeslavný tento den, v němžto jest Maria, dievka svatá, v nebesa vnesena. Nebo jakež jest matka božie svú svatostí všech svatých svatost duostojně převýšila, takež tento slavný den všecky jiné hody převýšil jest. V němžto dni divně všeho světa schrána hnula se jest,
