a řka: Buď vám pokoj. Apoštoli odpověděchu: Chvála tobě, hospodine, jenž jsi veleslavná moc a sám jediný veliké divy činíš. K nimžto hospodin vece: Povězte mi, co je toho, jímžto bych mohl nade vše má stvořenie čest méj matce učiniti? K tomu apoštoli vecechu: Milý hospodine, tak se nám právě vidí, tvým věrným sluhám, aby takež, jakež jsi v tvém tělesenství božsky svítězil nad smrtí na věky, takež duostojné jest, aby své milé matky tělo, vzkřiese ji, podlé své pravice u věčném tvém království i s tělem i s duší posadil. K jichžto promluvení, jakžto před věky byl předpósobil, povoliv, jejie duši s tělem opět sjednav, do nebes slavně vznesl.
Toho vláštím dovedením svatý Augustin v rozličném písmě doličije i potvrzuje, jež jest i s tělem i s duší matka božie do nebes vzata a takto řka: Ta svatá, přečistá krev matky božie, z niežto boha otce múdrost syn boží tělesenstvie přijal, z nebes, z lóna boha otce, v jejie svatý život kročiv, pro to nic svého božstvie neproměniv, otcovo slovo věčné tělesenstvie přijalo. Kak o tom mnoho řečí praví svatý Augustin, by to svaté tělo bylo dáno črvóm jiesti, neb v zemi hníti, na to nesměji umysliti, strachuji se o tom i mluviti, styzi se o tom slyšeti.
O tom také praví svatý Bernart v kázaní o jejie svatém skončení a řka: Když jest to tak, ež hospodin těla svých svatých na tomto světě ve cti chce mieti, aby lidé k nim chodiec, jim se nábožně klanějíc, boha chválili, velím viece by bylo tělo jeho matky na zemi, na světě
